Farní tábor „Po stopách Adama a Evy“ v Lovčicích u Kyjova

   V sobotu 16. 8. jsme se sešli na hlavním nádraží a vlakem odjeli do Jestřabic, směrem na Kyjov. Odtud jsme pokračovali 6 km po modré značce, která nás dovedla do Lovčic. Ubytovali jsme se na zdejší faře. Celkem nás bylo 18, z toho 10 dětí a 8 vedoucích. V den příjezdu byly děti rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina si zvolila jméno „Farníci“, druhá se pojmenovala „Jožkogang“. Obě družiny představovaly Izraelity, kteří se vydali ve stopách Adama a Evy biblickými dějinami. Každý den čekalo děti setkání s nějakou biblickou postavou. V sobotu se setkali s Adamem a Evou a také se Židem, který jim dal první peníze – šekely. Děti je během pobytu dostávaly za splněné úkoly nebo třeba za úklid. Každý kdo zlobil, o ně ale velmi rychle přišel. Všichni Izraelité dostali i pásek, na který si každý den přišívali drobné upomínky od postav, s nimiž se setkali. Těmto upomínkám jsme říkali „izraelky“ a byly vyrobené obvykle z papíru. První izraelkou bylo jablko. Večer probíhalo vyhodnocení her a každá skupina získala nějaké body. Jeden bod znamenal jednu „stopu“ do mapy. Každý den jsme také završili společnou modlitbou a den první navíc táborákem.

  V neděli ráno nás probudila zvučná píseň a my vyběhli na rozcvičku do ranní rosy. Pak úklid, hygiena, snídaně. V 9:00 jsme šli do místního kostela na mši, kterou sloužil otec Petr. Pak už nás očekával Noe se svými úkoly. Nejdřív si každá družina postavila archu z papírových ruliček a krabiček, potom do ní hledala zvířata. Večer jsme obě archy spustili na vodu. Obě plavidla byly plavby schopné, tedy alespoň na pár minut. Noe nás naučil vytrvalosti a obdaroval nás izraelkou ve tvaru archy. Po večeři nás čekalo překvapení – první židovský obchůdek. Každý, kdo měl nějaké šekely, si mohl nakoupit nějakou mlsotu, např. popcorn.

  V pondělí jsme se potkali s Abrahámem, který nás učil poslušnosti. Děti se proměnily ve slepé ovce, které musí následovat hlas svého ovčáka, aby našly ohradu. Odpoledne jsme se šli osvěžit do nedalekého rybníka.

    Úterý proběhlo pod velením Davida, který nás měl naučit mazanosti. Dopoledne malí izraelité plnili úkoly na louce a v lese. A přestože pršelo, všichni došli do cíle. Pak na děti čekal zápas s medvědem (přetahování). Nejvíc se jim ale líbil souboj s Goliášem, protože se mohly trefovat míčky přímo do Goliáše, kterého ztělesnil Pepa. V poslední hře museli všichni prokázat svou mazanost a obelstít Saula. Úkolem všech dětí bylo posbírat z blízkosti Saula drobné předměty tak, aby si toho Saul nevšiml. Večer jsme se zúčastnili mše svaté v kostele.

Ve středu jsme vyrazili na výlet s Jonášem. Sotva jsme vyšli, potkali jsme zdejšího farníka, který nás pozval na návštěvu svého stavení. Ukázal nám své dva koně, psa Luckyho a poštolku. Na rozloučenou nám věnoval několik rajčat a ještě nás kus cesty doprovodil. Příběh z Jonášova života nás poučil o tom, jak být spravedliví a dnešní výlet nás zase naučil, že i cesta může být cíl. Přestože se nám výlet nečekaně prodloužil, nepropadli jsme zoufalství. V závěru cesty se ukázalo, že některým z nás ještě zbývají síly i na závěrečný běh. Zpět na faru jsme došli až navečer, a výlet jsme ukončili společnou bohoslužbou v zahradě. Po večeři měly děti možnost utratit další šekely v židovské kavárničce.

  Ve čtvrtek nás provázel prorok Izajáš. Snažil se nás naučit, jak být pevný ve svých zásadách. A taky si pro děti připravil nějaké hry. Jednou z nich bylo plnění různých úkolů, na které měla pouze minutu času (udělat 50 dřepů, vyluštit křížovku, uhádnout hádanky, složit papírovou lodičku apod.). Odpoledne šly děti na přírodovědnou procházku, kde poznávaly různé rostliny a stromy. Následoval krátký přírodovědný kvíz, kde naprosto suverénně zvítězili členové Jožkogangu. Večer jsme všichni opékali špekáčky a veselili se u táboráku.

  V pátek dopoledne jsme se vydali na prohlídku místní kapličky a kostela s oním farníkem, kterého jsme poznali ve středu. Byl to velmi zajímavý výklad. Lovčický kostel je velmi pěkný, plný světla a uvnitř skrývá krásné mozaiky. Odpoledne nás učila odvaze královna Ester. Každý z Izraelitů měl dokázat svoji odvahu splněním alespoň jednoho úkolu: vypít neznámý nápoj, najít cizí předmět v kyblíku s neznámým obsahem a jít potmě do sklepa. Ukázalo se, že máme mezi sebou samé odvážlivce, protože všichni splnili všechny tři úkoly. Přímo od královny Ester jsme vyšli do Jeruzaléma, cíle naší cesty. Úkolem všech Izraelitů bylo společnými silami obnovit zničený Šalamounův chrám. Nejdříve našli v lese místo vhodné pro stavbu chrámu. Zatímco někteří hledali plán, popis a vybavení chrámu, stavěli jiní jeho půdorys z větví. A další zase luštili text modlitby. Nakonec jsme všichni zapálili svíčky a pomodlili se vyluštěnou modlitbu. Cesta Izraelitů byla u konce. Večer jsme se zúčastnili v kostele naší poslední mše svaté, kde jsme se rozloučili s lovčickými farníky.

 Pak jsme šli zpět na faru, kde na nás místo obvyklé večeře čekala izraelská restaurace. Děti se usadily ke čtyřem stolům, na každém z nich byl jídelní lístek. Polovina jídel byla zadarmo (to byl dar od tzv. izraelské rady), ostatní bylo možné koupit za nastřádané šekely. Nabídka byla velmi pestrá (krupičná kaše, palačinky, pudink, buchty,….) a obsluha z řad vedoucích a kuchařů měla co dělat, aby uspokojila náročnou klientelu. Po večeři následovala krátká zdravotní procházka a nakonec vyhlášení vítězů, rozdávání diplomů a odměn. Do cíle cesty – Jeruzaléma - došli všichni. Jožkogang měl ale přece jenom o nějaký ten bodík navíc, takže jeho členové měli právo jít si pro odměny jako první.
   V sobotu jsme rychle sbalili kufry a batohy, uklidili faru a vyrazili do Jestřabic na vlak. V průběhu tábora se utvořilo pěkné společenství kamarádů a tak se nám neodjíždělo snadno. Celý letošní tábor zakončila mše svatá v našem kostele na Křenové.