Děti a Památka zesnulých

V neděli 2. listopadu jsme slavili při všech bohoslužbách Vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Nejinak tomu bylo i v 9.30 při bohoslužbě pro rodiny s dětmi. Stává se často, že téma smrti je před dětmi tabuizováno. Avšak katecheze tento den byla pravým opakem. Nejprve se děti ocitly „na hřbitově“. Provázel je otec Petr s paní katechetkou. Společně přišli na to, co se na hřbitově dělá a proč. Děti objevily symbolický význam květin a hořících svíček. Dále bylo dětem přiblíženo tajemství slz i jejich osušování. Bůh nás má rád a chce osušit naše slzy. Ale potřebuje také naše ruce, náš soucit s druhými, naše umění řeči a úsměvu – skrze to vše Bůh lidem stírá jejich slzy. Děti slyšely o jednom zvyku vkládat do hrobu hrníček na slzy. Dojemný byl v katechezi i příběh jedné maminky, která byla tak strašně zasažená smrtí svého dítěte, že neustále plakala ve dne i v noci. Trvalo to už moc dlouho. Jednou v noci se jí zjevilo její zemřelé dítě a drželo hrníček přeplněný slzami a řeklo: „Jestli budeš, maminko, ještě dál tak strašně stále plakat, tak ten hrníček přeteče. Já jsem tady u Pána Ježíše moc šťastný a jediným mým smutkem je, když vidím tebe plakat. Prosím, zkus být také šťastná… kvůli mně a pro Pána Ježíše.“ Z katecheze už děti také ví, že za slzy se nemusíme stydět, že někdy je dobré se vyplakat, že oči, které se vypláčou, vidí lépe, že slzy mohou prorazit bariéry mlčení, nepochopení, že slzy smývají prach z našeho srdce. A že nám Pán utírá slzy tak dlouho, až v tom největším zármutku objevíme světlo, které zapalujeme i na hrobech našich blízkých.

Přímluvy na této bohoslužbě pro rodiny s dětmi měly zvláštní slavnostní ráz. Děti při jejich čtení přinášely v obětním průvodu postupně různé symbolické dary, a to vše při působivém tichém podkresu varhanní hudby. Černé šátky připomínaly smutek hrobů. Prosili jsme s dětmi Pána, aby prozařoval všechny naše smutky, bolesti a trápení světlem své naděje. Hořící svíce jsou symbolem věčného života. Prosili jsme Pána za naše zemřelé, aby je přijal je do svého království. Květiny nám připomínají krásu nebe. Prosili jsme, ať se tam jednou všichni sejdeme.

Hrníček na slzy nám připomněl, že nás Bůh má rád, ujímá se nás, utěšuje nás, touží setřít každou naši slzu. Kapesníky - ty bychom měli mít stále připravené. Ne pro sebe, ale pro druhé. Abychom jim dokázali být vždy nablízku a těšit je. S atlasem světa jsme s dětmi prosili o ukončení teroristické války v Sýrii a Iráku a za uprchlíky, které tento konflikt zbavil domova, práce či rodiny. Při přinášení sbírky zákonů jsme prosili o zodpovědné rozhodování pro naše zákonodárce, především v oblasti rodiny a školské legislativy. S přinášením stanov prosily děti také za novou farní ekonomickou radu, která byla v závěru této bohoslužby slavnostně uvedena do své služby slibem a předáním dekretů. S chlebem a vínem jsme tradičně prosili za celou naši farní rodinu, aby tu měl každý své místo a aby nám bylo spolu dobře. Tak snad se to všechno s pomocí Boží podaří.