Jak jsme letos oslavili patrocinium našeho kostela

Mám ráda církevní rok, který nám přináší zpestření všedního života. Každé období, každý velký svátek má svůj charakter, svoji poezii. A připomíná nám, že je tu ještě něco jiného než naše každodenní starosti a práce. 

V první polovině adventu zaujímá významné místo 8. prosinec, slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie, patrocinium našeho farního kostela. Je pravda, že jej slavíme každý rok, ale proslýchalo se, že letos to bude něco zvláštního, mimořádného. Na zvědavé dotazy odpovídal pan farář jen slovy "nechte se překvapit". To jenom naše dohady a úvahy znásobilo. 

Na druhou neděli adventní byla slavnostně posvěcena a otevřena farní kavárna. Bylo to velmi pěkné a srdečné. Nezastíní to svátek, který letos připadal na pondělí? Konečně nastal očekávaný den 8. prosince. Když jsem přišla ke kostelu, byla již tma a svítila světla, také okna kostela byla osvětlena. Vtom se rozezněly na věži kostela zvony, které zvaly a vítaly příchozí. Nádhera! Vcházím do kostela a hned zůstanu stát. Chrámová loď je osvětlena, oči však přitahuje pohled na hlavní oltář. Svíce hořely na obětním stole, na adventním věnci. Vedle ambonu byl reflektorem ozářený nevelký obraz, detail z oltářního obrazu Panny Marie, který jakoby sám vyzařoval světlo. A krásné květiny. Vše vytvářelo slavnostní atmosféru. Pak presbytář zaplnili akolyté a kněží, schönstattští patres, v nebývalém počtu. Obřady svátku zahájil průvod kolem chrámové lodi za zvuku varhan, v čele kříž, v rukou rozsvícené svíce. Potom jsem spolu s ostatními prožívala oběť mše svaté ke cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, mé patronky. Cítila jsem spolu s ostatními vědomí, že jsme součástí jednoho farního společenství, které je pod ochranou největší světice. V průběhu mše svaté jsem si uvědomila krásu liturgie, kde každé gesto, pokleknutí, použití kadidla má svůj účel a význam. A to vše doprovázela pečlivě připravena hudba varhan, houslové sólo a zpěv. Bylo to krásné a nechtělo se mi věřit, že už vše končí. 

Ale ne, nekončilo. Kněží a akolyté vytvořili před obětním stolem půlkruh a pan farář přistoupil ke svěcení obrazu, který je kopií hlavy Panny Marie z obrazu na hlavním oltáři. To byla myšlenka pana faráře, která se jako červená nit táhla přípravami na tento svátek. Měla jsem štěstí, že jsem byla od začátku svědkem, jak to probíhalo. Kopie měla jednak přiblížit věřícím tvář Panny Marie z oltářního obrazu, která v originále je hodně vysoko, ale navíc se stala jakýmsi symbolem naší farnosti, našeho společenství. Obraz je reprodukován na obálce sešitku s novénou k cti Neposkvrněného Početí Panny Marie, který vydala k této slavnosti naše farnost spolu s panem Jiřím Braunerem. Novéna se neuvěřitelně rychle rozšířila, modlili jsme se ji v kostele i v rodinách. Po posvěcení obrazu poděkoval pan farář i přítomní autorovi obrazu nově objevené tváře Panny Marie. Odnášeli jsme si domů nejhezčí vzpomínky a nezapomenutelné dojmy. Panu faráři a všem, kdo se na přípravě a průběhu slavnosti podíleli, patří naše uznání a srdečný dík.

Patrocinium (Jmeniny) kostela 8.12.2014