První svaté přijímání v naší farnosti

V neděli 31. května o Slavnosti Nejsvětější Trojice prožila naše farní rodina ty nejkrásnější a nejradostnější chvíle při slavnosti prvního svatého přijímání. Při bohoslužbě o půl desáté přistoupilo pět našich dětí ke své první eucharistické hostině. Naši malí oslavenci kráčeli průvodem v doprovodu svých rodičů od hlavního vchodu kostela až k obětnímu stolu. Na tento okamžik slavnostního vstupu asi nikdo nezapomene. 

Nejprve byly naše děti trochu nesvé a nesmělé, ale po srdečném přivítání otcem Petrem už byly jistější. Hned na začátku si při úkonu kajícnosti připomněly své celoroční putování s Ježíšem a sebepoznávání při setkání s hluchoněmým u Galilejského jezera, se slepým Bartimaem u Jericha, s nemocným s ochrnulou rukou ze synagogy v Kafarnau, s ochrnulým na lehátku, který byl spuštěn ze střechy, se Zacheem, který na Ježíše čekal v koruně stromu. V katechezi pak děti vzpomínaly, kde všude se už s Pánem Ježíšem setkávají a jak s Ním kdysi začínaly mluvit. Jak poznávaly Jeho přítomnost, pomoc a blízkost, i když Ho ve skutečnosti neviděly. Dětem bylo připomenuto, jak se chovají v přítomnosti maminky nebo třeba paní učitelky a jak by se měly chovat i v jejich nepřítomnosti. Jakou má maminka radost, když se může na svou dceru nebo syna spolehnout. Jakou má paní učitelka radost, když ví, že ji třída nezklame. A jakou má radost Pán Ježíš, když vidí, že je na děti spolehnutí, že dělají to, co mají. Ve svatém přijímání totiž do svého srdce přijímáme neviditelného Ježíše a neseme Ho všude dál, kam jdeme. On je stále s námi, i když Ho nevidíme. Je připravený nám neustále pomáhat. Můžeme s Ním kdykoliv a kdekoliv mluvit. Pán Ježíš je nám vždy nablízku. 

Těžko lze slovy zachytit ty vzácné okamžiky, které jsme při slavnosti prvního svatého přijímání v našem kostele prožívali. Bohu díky, že jsme mohli být při tom. Ve svých srdcích a modlitbách nesme naše děti i jejich rodiny.

další fotografie