Význam "doporučeného svátku"

Milé sestry a bratři! Na přání pastorační rady bych rád vysvětlil vznik a užívání výrazu "doporučený svátek". Jde o svátky, které podle Kodexu kanonického práva patří mezi "zasvěcené svátky": Zjevení Páně (6. 1.). Nanebevstoupení Páně (40 dní po Velikonocích), Těla a krve Páně (61 dní po Velikonocích), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. 12.), Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.), sv. Josefa (19. 3.), sv. Petra a Pavla (29. 6.) a Všech svatých (1. 11.). 

Česká biskupská konference rozhodla omezit počet zasvěcených svátků pro církev v České republice na dva – slavnosti Narození Páně (25. 12.) a Matky Boží Panny Marie (1. 1.); stalo se tak proto, že tyto dny jsou v ČR dny pracovního klidu, proto je pro katolické křesťany snazší splnit tuto povinnost. 

Ostatní jmenované svátky spolu s některými dalšími – slavnost sv. Cyrila a Metoděje (5. 7.) a slavnost sv. Václava (28. 9.) – patří mezi tzv. "doporučené zasvěcené svátky". V praxi to znamená, že pokud se na doporučené svátky nemůžeme zúčastnit mše svaté, i přesto, že bychom chtěli, nemusíme si nic vyčítat. Pokud bychom se však účastnit mohli a neudělali bychom to, bral bych to jako promarněnou šanci. Je to pro nás příležitost přijít na mši svatou z lásky k Ježíši, a nejen proto, že je to naše povinnost. I když i "povinné" mše svaté nám mají pomáhat, aby naše láska rostla a vztah se prohluboval. 

  P. Petr Polívka