Farní tábor

   Nezačalo to úplně nejlépe – hned v Brně jsme museli dlouho čekat na zpožděný autobus. Čas jsme se snažili využít co nejlépe, a tak jsme se již v Brně seznámili různými hrami. Po náročné cestě nás čekalo příjemné uvítání v Hobitíně, neboli Mrákotíně. Od našich kuchařek už jsme měli navařeno a po občerstvení jsme se vrhli do her. Své kouzlo měl i večerní program, kde se představila rada Středozemě, a trpaslíci se rozdělili do rodů. Převleky vedoucích byly opravdu přesvědčivé. Děti se dohadovaly, jestli je Gandalf čaroděj nebo otec Petr. Den jsme zakončili modlitbou a odebrali se sbírat sílu na náročnou výpravu, na kterou jsme se rozhodli všichni vypravit. Každý den jsme se zaměřili na něco jiného – první den to bylo hledání pokladů.

 V neděli byla tématem vyrovnanost. Měli jsme se utkat se zlobry, kteří nám zkřížili cestu. Jako rozcvičku jsme se naučili hobití tanec, a poté jsme se naučili pár písniček na mši, kterou jsme měli v místním kostele. Po mši jsme si vyráběli měšce, abychom si měli kam ukládat stříbrňáky za hry a úkoly. Každý si ho vyzdobil po svém a byl tak originální. Zlobrům jsme unikli a tak jsme opět mohli děkovat Pánu za ten den. 

Další den jsme se zaměřili na vynalézavost a ocitli jsme se v Mlžných horách. Trpaslíci se museli potichu dostat přes hory tak, aby je neslyšeli skřeti. Každý si také musel najít svůj vlastní prsten. Museli jsme být také vynalézaví v obraně proti vosám, které byly pomalu horší než zákeřní zlobři. Ještěže jsme měli po ruce naši úžasnou zdravotnici Peťu neboli Bilba, která vždy pečlivě ošetřila sebemenší štípnutí. Horké počasí nebylo tak hrozné, když jsme měli po ruce tolik rybníků a stinných lesů. Večer byla otevřena Gandalfova škola, kde děti plnily úkoly v různých oborech. Thorin vedl zdatnost, Bard zručnost, Bilbo učil přírodovědu a zdravovědu, Elrond orientaci v mapách, Arwen angličtinu, Gandalf moudrost, Galadriel hudbu a Balba umění. Během „školy“ se děti naučily střílet z luku, zpívat či vytleskávat písničku, vyprávět příběh, verše z Bible, poznávat různé rostliny a spoustu dalších užitečných dovedností. 

   V úterý jsme se dostali do Temného hvozdu, kde jsme si mohli vyzkoušet naši vytrvalost. Kromě jiného jsme museli také zachraňovat Bombura, který spadl do naší imaginární řeky. Při nesení nešlo o rychlost, ale o opatrnost. Také jsme testovali naši obratnost a proplétali jsme se pavučinovou dráhou. Každý rod se také musel naučit několik říkanek. Každý zvolil jinou taktiku – někdo se verše naučil sám, jiní si to pečlivě rozdělili, aby se každý zapojil. A protože byl den především o vytrvalosti, byla oceněna skupinka, která se vytrvale učila, i když už všichni ostatní skončili. Večer byla pro nás připravena ohromná hostina a občerstvení bylo za stříbrňáky. Když měl někdo nedostatek, tak ho další pozval – na nebeské obláčky či buchtu elfího muže.
Ve středu jsme museli být odvážní – vydali jsme se na výlet. K Osamělé hoře. V autobuse jsme všichni vydrželi v tichu a po desetiminutové jízdě už byla na řadě svačina. Šli jsme pomalu – cestou jsme obdivovali kozy i žáby a další zvěř. Na zřícenině Štamberk jsme měli mši pod širým nebem. Děti seděly i na improvizovaném oltáři, ze kterého nakukovaly, kam se dalo. 

Ve čtvrtek jsme se museli sjednotit, abychom mohli společně zabít draka. Na výletě se nám nepodařilo najít vchod do jeskyně, a tak jsme v hledání pokračovali. Pomohl nám vzkaz, který byl ukrytý v muffinu. A tak jsme se dostali do jeskyně. Pro děti to bylo něco jako stezka odvahy. Náš sklep – který představoval jeskyni – byl velmi temný a strašidelný. Nejen díky drakovi, který děti „strašil“ nejrůznějšímu zvuky. Našli jsme poklad – diamanty. Museli jsme se ale vyhýbat skřetům při sbírání diamantů. Odpoledne jsme hledali své ztracené zbraně a pak hurá na draka! Drak byl zabit – dokonce jsme si na něj mohli i sáhnout! V noci jsme si ještě podali ty odvážlivce, kteří se dopoledne ve sklepě odmítali bát. Připravili jsme si pro ně nehorázně děsivou stezku odvahy. Konečně se báli i oni! 

V pátek jsme se soustředili na nesobeckost. Ráno jsme si malovali své opět originální štíty a chystali se k boji – trénovali jsme rychlost, maskování… Odpoledne jsme se vydali na stanoviště v lese, které Bard určil jako místo pro bitvu. Večer nás čekalo vyhodnocení – bylo těžké udělat pořadí z tolika šikovných trpasličích rodů. Vždyť každý vynikal něčím jiným! Děti si ještě vybraly ceny podle chuti a už byla závěrečná hostina, bohatá na výborné speciality. Ráno jsme museli opustit Hobitín velmi brzo, ale už se všichni těšíme na další výpravu, která se uskuteční již příští rok! Nechme se zatím překvapit kam.
 

Potáborové setkání bude v neděli 20.září 2015 po mši sv. v 11.00 hod. na faře.

Fotografie z farního tábora

Předchozí farní tábor: Farní tábor 2014