Studna v kostele

V našem kostele se objevila studna. Nevěříte? Objevila se před obětním stolem ve středu 23. září, kdy večerní mší svatou bylo zahájeno první setkání pastorační rady v novém školním roce. Vedle studny byly rozmístěny archy papíru se záhadnými nadpisy. Vlevo to byly tyto - "Podívejte se, jak se milují." "Podívejte se, jak drží pohromadě!" "Podívejte se, jak si pomáhají!" "Podívejte se, jak se dělí." A vpravo - "Podívejte, jak jsou udření." "Podívejte, jak jsou vyřízení." "Podívejte, jak se hádají." "Podívejte se, jak jsou uhonění." Nad studnou byly postaveny dva košíčky, jeden se zelenými lístečky a druhý s lístečky červenými.
Záhada byla postupně rozluštěna otcem Petrem až po evangeliu. Nejprve ministranti rozdali nám přítomným v kostele lístečky a měli jsme je přiřadit ke studni na archy papíru s nadpisy, které by nejlépe vystihovaly naše pocity o farnosti, o farní radě. Nejvíce zelených lístečků bylo pod nadpisem "Podívejte se, jak si pomáhají!" a červených pod "Podívejte se, jak jsou uhonění." Potom nám otec Petr líčil vztahy prvních křesťanů, kteří byli jedno srdce a jedna mysl. Dále vyprávěl zajímavý příběh o mladíkovi, který hledal po celém světě bratrství. Až u studny mu stařec prozradil, že je ukryto na dně studny. Mladík udělal řadu pokusů, ale bratrství se mu ze studny neozvalo. Poté zkusil vytahovat ze studny vyčnívající provaz, nejprve sám, pak za postupné pomoci přidávajících se kolemjdoucích. Pořád to nešlo, každý táhl jinak. Nakonec bylo zapotřebí spojit síly a sladit rytmus všech, co táhli. Sjednotit se v úsilí. Vytažené zrezivělé vědro plné bahna a kamení však všechny trpce zklamalo. Až se objevil opět stařec a s úsměvem na rtech pravil, že bratrství je připevněné na konci provazu. Ale na opačném konci, než si všichni mysleli.

 

I v pastorační radě, ve farnosti, je třeba vzájemně se sladit a pro dobro všech využívat svěřené dary. Jak jsme o to prosili mimo jiné v hluboce působivých přímluvách - abychom vždy dovedli vyslovit své názory, potřeby i obavy a abychom s upřímností a uctivostí k sobě navzájem hledali cesty k řešení. Abychom se nehádali, abychom nebyli uhonění, udření, vyřízení… Ale abychom žili v bratrském společenství, ve vzájemné lásce, v ochotě pomáhat si a dělit se. Také aby naše farnost nebyla jakýmsi supermarketem, kde jde o atraktivní nabídky, akce apod., ale aby poskytovala základní potraviny pro tělo i pro duši, aby byla školou života, aby sjednocovala, dávala dohromady. Prosme proto s Pannou Marií o Ducha Svatého, aby nás uzdravoval, proměňoval, vedl a sjednocoval, aby naše farní rodina byla přívětivým domovem všem.

Mše sv. s pastorační radou