V době adventu jsme společně prožívaly rorátní mše svaté. Tyto mše se zpívaly po celý prosinec. Od „běžné mše“ se liší tím, že v kostele je na začátku zhasnuto a za tmy věřící společně zpívají antifonu „Ejhle Hospodin přijde“. S příchodem kněze a ministrantů se postupně rozžíná. Světla přibývá, tak jako se přibližovaly Vánoce a den oslavy narození Spasitele.
Roráty pocházejí z doby Karla IV.. V jiné evropské kultuře nemají obdobu. Nikde jinde nejsou zpívány v tak hojné míře jako v Česku. Připomínají nám víru našich předků, kteří stejně jako my oslavovali očekávání příchodu Ježíška na svět. Texty a melodie zpěvů pocházejí z antifonářů, rorátníků, kancionálů a jiných pramenů – Vyšehradský, Sedlčanský, Franusův, a dalších. Zpěv „Ejhle Hospodin přijde“, který je zpíván ve všech našich kostelích, pochází z antifonáře prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic z roku 1364 a je uchováván v rukopisu knihovny svatovítské kapituly.
Adventní mše oslavují maminku Ježíše, Pannu Marii. Vyjadřují naději, radost a víru v srdcích. Čtení v této době jsou často o naplnění dávných proroctví a mohou nás naplňovat nadějí pro život. V této době jsme se připravovali na setkání s Pánem. Očišťovali jsme svá srdce a těšili se na příchod Ježíška.
Slovo roráty vzniklo z části písně „Ejhle Hospodin přijde“, z latinských slov Rorate coeli desuper – Rosu dejte nebesa shůry.
Krásné mše, za tmy při svíčkách, společně prožívaná naděje, oslava čekání a příležitosti těšit se… radovat se v Pánu z toho, co přijde. Požehnaná doba Vánoc.