Cesta, která nekončí…

O druhé neděli velikonoční v den slavnosti Božího milosrdenství nastal čas pro vyhodnocení společné Cesty dětí k Bráně Božího milosrdenství. Při mši svaté pro rodiny s dětmi byla nejprve s pomocí obrázků „letem“ zopakována celá cesta, děti si připomněly, čemu všemu se na této časově dlouhé cestě postupně učily. Potom byly děti trošku zaskočeny větou, že tato cesta vlastně nikdy nekončí. Hned je ale uklidnilo ujištění, že vyhodnocení se dnes uskuteční, že končí jen společné učení. Ale (jak samy děti po cestě průběžně zjišťovaly) rozhodování, opravdové modlitbě, trpělivosti, odpouštění, chápání druhých, pozornosti, všímavosti, pomáhání, vděčnosti a životu v pokoji se učíme stále. Celý život bychom se totiž měli stávat takovými živými branami Božího milosrdenství. A to je tajemství, zrovna tak jako srdce se zavřenými dveřmi, které se tuto neděli objevilo na nástěnce. 

K objasnění pomohl dětem zážitek s malým klukem, který rád maloval. Jednou nakreslil obrázek srdce a v tom srdci byly zavřené dveře. Jeho sestřička si obrázek prohlížela a hned řekla: „Něco ti tam chybí! Zapomněls na kliku! Ty tvoje dveře v srdci nemají kliku.“ Malý malíř si z toho nic nedělal a vysvětloval: „Ta klika tam je. Ale je zevnitř. Záleží na každém člověku, zda dveře svého srdce otevře.“
Živou bránou Božího milosrdenství se stáváme, když máme naše srdce otevřená pro Pána Ježíše. Když se snažíme Pánu Ježíši naslouchat, litujeme toho, co jsme udělali špatně. Upřímně, pravdivě, otevřeně s Ním mluvíme. Snažíme se všechno dělat, prožívat s Ním. Potom máme čisté srdce, průchodné pro Boží lásku, odpouštění, pochopení, soucit… máme srdce prostupné pro Boží milosrdenství… Po těchto slovech bylo srdce na nástěnce otevřeno a objevil se obraz Božího milosrdenství. 

Symbolické dary v neděli Božího milosrdenství

V obětním průvodu přinášely děti několik symbolických darů, které jim připomínaly průběh jejich společné cesty k Bráně Božího milosrdenství. Boty připomněly začátek cesty. Tehdy jsme se učili rozhodovat pro něco dobrého a správného. Rozhodovat se musíme stále, každý den. Prosili jsme o Ducha Svatého, abychom se správně rozhodovali. Bible připomněla opravdovou modlitbu. Prosili jsme, abychom dovedli Pánu Ježíši naslouchat a aby naše modlitba byla upřímným, pravdivým rozhovorem. Jehla na šití připomněla trpělivost, někdy to totiž dlouho trvá, než navlečeme nit. Prosili jsme, abychom měli dostatek trpělivosti s druhými lidmi i sami se sebou. Kapesníky připomněly odpouštění. Někdy to bolí, ale Ty jsi s námi. Prosili jsme, abychom s Ježíšem dokázali o všem otevřeně mluvit. Učebnice fyziky a chemie připomněla pochopení. Prosili jsme, ať se učíme chápat nejen zákony fyziky a chemické vzorce, ale ať umíme také chápat druhé lidi kolem nás. Utěrka na nádobí připomněla pomáhání. Prosili jsme, abychom byli pozorní a všímaví k potřebám druhých a dokázali hned pomoct, kde je třeba. Kytička čerstvých voňavých fialek nám symbolizovala vděčnost. Chceme děkovat za vše krásné, dobré a milé, co nám Bůh každý den dává. Prosili jsme, ať to nepřehlížíme. A také ať dokážeme děkovat a chválit druhé lidi. Při přinášení chleba a vína jsme prosili za celou naši farní rodinu, aby tu měl každý své místo a aby nám bylo spolu dobře. Fotky