Chceme všechny Jeho dary!

V sobotu 14. května v předvečer Slavnosti Seslání Ducha Svatého byla v našem kostele atmosféra plná očekávání. (A nebylo to jen tím, že jsme se po třech měsících opět těšili na otce Petra.) Vždyť každý z nás tolik potřebuje Ducha Svatého! Každý den a každou chvíli… Je tak moc věcí podstatných a my tak často zapomínáme. Učedníkům Pán Ježíš slíbil, že jim pošle Ducha Svatého, který je naučí všemu a připomene jim všechno, co jim On říkal. O Ducha Svatého prosíme zvlášť před každou zkouškou, rozhodnutím, před důležitou událostí, ale i každé ráno, vždyť nevíme, co nás ten den může čekat. 

Duch Svatý je nejen zdrojem pozemské moudrosti, ale otevírá naše srdce pro porozumění Božímu slovu, pro pochopení Jeho plánů a pro poznávání Jeho vůle… Jen On nás dokáže sjednocovat, vést cestou víry a naděje, naplňovat nás láskou, vyzbrojovat všemi potřebnými ctnostmi. Bez Jeho síly bychom neobstáli ani v té nejmenší těžkosti všedního dne… Jedině v moci a síle Ducha Svatého se můžeme stávat živými branami Božího Milosrdenství, prostupnými pro Jeho lásku, odpouštění, pochopení, soucit… Duch Svatý je však slovy neuchopitelný. Působení Ducha Svatého nelze zcela pojmenovat, ani vyjádřit, ani zachytit lidskými smysly. Seslání Ducha Svatého byla u prvních křesťanů největší slavnost v roce. 

My jsme v předvečer slavnosti vyšli z potemnělého kostela do světla ohně k zahájení lucernária. S rozžatými svícemi jsme vstupovali do chrámu a naslouchali čtením Božího slova. Působilo na nás propojení Starého a Nového zákona. Slyšeli jsme o zjevení na hoře Sinaj. Zatímco my slavíme vylití Ducha Svatého, Židé – naši starší bratři ve víře – slaví šavuot, svátek darování Tóry. Jak ohromující je podobnost obou událostí. Darování Zákona Mojžíšovi je provázeno hukotem nebe a ohněm před zraky lidu tak jako seslání Ducha Svatého na Siónu v Jeruzalémě. Tentokrát se ale zákon lásky nebude vyrývat do kamenných desek, ale do lidských srdcí… V zajímavém příběhu v promluvě jsme byli upozorněni, že nestačí jen prosit Ducha Svatého, je však nutné být zároveň pozorní k Jeho radám. Tedy nejen prosit, avšak i naslouchat. 

Dalším silným zážitkem vigilie byla obnova biřmovacích závazků a mazání požehnaným olejem. Tomu předcházely nezapomenutelné prosby o Ducha Svatého. O každý dar se prosilo zvlášť. Všichni přítomní se mohli rozhodnout pro některý z darů a symbolicky vhodit zrnko kadidla jako připojení k oběti. Ale pro co se rozhodnout? Shodli jsme se, že potřebujeme všech sedm darů. Chceme všechny Jeho dary! Nevíme, jak to bylo přijato – někteří vhodili zrnek více, někteří přece jen vybrali aktuálně ten nejpotřebnější dar… 

Slavnost mnohým z nás rychle uběhla, tak jako rychle utíkají zážitky kousíčků nebe na zemi nebo chcete-li prožitky Božího království na zemi. O Ducha Svatého bychom však měli prosit denně celý rok. Nyní jsme mohli s vděčností a s prosbou slavit Ducha Svatého a být maximálně otevření k Jeho mimořádnému obdarování.

Další záběry z vigilie