Poděkování za čtvrtstoletí služby našemu varhaníkovi Josefu Veselému

  Narodil se 25.8.1928 v Brně–Židenicích, kde prožil dětství i studentská léta. Na rozvoj jeho hudebního talentu měla zcela určitě vliv rodina, ve které vyrůstal. Jeho rodiče patřili mezi první zpěváky chrámového sboru při nově postaveném kostele sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích. Společně se svou starší sestrou se i on brzy zařadil mezi farní zpěváky. Zřejmě v tuto dobu došlo na židenickém kůru k jednomu z historických setkání, která výrazně ovlivnila jeho další životní příběh. Setkává se totiž s prof. Karlem Hradilem (1910 – 1979), místním varhaníkem a sbormistrem chrámového sboru. Prof. Hradil v něm rozpoznal mimořádný hudební talent. Pod jeho pedagogickým vedením začíná seznamování se s hrou nejprve na klavír, následuje pak první doprovázení májových bohoslužeb a nedělních požehnání. 

 Od roku 1943 je studentem Dvouletého kursu pro vzdělávání venkovských varhaníků při Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně. Studium zakončuje díky válečným událostem v roce 1946, kdy pokračuje ve studiu na Státní hudební a dramatické konzervatoři v Brně. Varhanní oddělení absolvuje pod vedením prof. Josefa Černockého v roce 1951. 

Ihned po ukončení studia začíná vyučovat na svém prvním učitelském místě v Oslavanech. K výkonu tehdy dvouleté vojenské služby byl povolán až do Košic. Po návratu působí jako učitel hudby již blíže k Brnu a to v Ořechově. 

   V únoru 1956 nastupuje jako ředitel hudební školy v Bílovicích nad Svitavou, od roku 1961 zde působí jako vedoucí učitel pobočky, která byla přičleněna k hudební škole ve Šlapanicích v rámci tehdejšího okresu Brno-venkov. V Bílovicích nad Svitavou pak učí až do roku 1997, kdy odchází do důchodu. 

   Vedle svého učitelského poslání působil jako varhaník a dirigent na několika chrámových kůrech. První kontakt s varhanami zakusil již v roce 1944 právě pod vedením prof. Karla Hradila v Židenicích. V roce 1949 nastupuje při studiu na konzervatoři jako varhaník u Milosrdných bratří v Brně. V roce 1954 přebírá funkci varhaníka a ředitele kůru v kostele sv. Janů – u Minoritů v Brně. Společně se svou manželkou Marií, rovněž varhanicí, se zařadili mezi významné osobnosti duchovní hudby. Na minoritském kůru byla při slavení liturgie prováděna nejen tradiční hudební díla, ale i mnohé zapomenuté skladby z mnoha zaprášených českých a moravských archívů. Už nikdo nedokáže spočítat, kolik hodin bylo stráveno při přepisování a kompletaci špatně čitelných či neúplných partitur. V roce 1975 končí jejich hudební působení u Minoritů a oba manželé odchází působit na další chrámové kůry či do hudebního školství. 

V roce 1976 začíná Josef Veselý spolupracovat s chrámových sborem ve Velké Bíteši. V roce 1995 stál u obnovení činnosti chrámového sboru v Brně-Líšni. Od konce 80. let minulého století až do konce listopadu 2016 působil jako varhaník i v našem kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Brně na Křenové ulici. S varhanní hrou i se sólovými přednesy duchovních skladeb v podání Josefa Veselého jsme se mohli setkávat i v mnoha dalších brněnských kostelích, mj. u sv. Tomáše a v Brně-Židenicích. 

   Zcela specifickou byla ochota hudebně doprovázet bohoslužby v pohraničních farnostech, kam byli vysíláni mnozí kněží rozhodnutími „proticírkevních“ úřadů totalitního režimu. Počet účastníků bohoslužeb nebyl vůbec podstatný. Rozhodující totiž vždy byla radostná atmosféra, která se šířila již od prvních tónů liturgické hudby v provedení rodinného smyčcového kvarteta a sólového zpěvu otce-dirigenta. 

  Během 80.let se rovněž významně podílel na vzdělávacích kurzech pro varhaníky, které probíhaly právě v našem kostele. Významnou hudební linkou v životě pana Josefa Veselého byl rovněž sborový i sólový zpěv. I v tomto případě se potvrdila výjimečnost spolupráce s prof. Hradilem, který v něm měl nejen vynikajícího sboristu v mužském pěveckém sdružení Foerster, ale i sólistu s nezapomenutelným barytonem a v neposlední řadě i pomocníka při vedení sborových zkoušek. 

   Závěrem nelze než poděkovat za varhanickou službu, za sdílení a předávání hudebního umění, za osobní nasazení v nelehké a náročné službě a nakonec i jeho blízkým za vytvoření tolik potřebného zázemí.

Pár dalších momentek z poděkování