Mise Tacepo 2017 - farní tábor

V sobotu 5. 8. 2017 jsme z Brna vyrazili na naši misi TACEPO. Tématem letošního tábora byla totiž TAjemná CEsta POuští. Vlakem z Brna jsme dojeli do Blatce a odtud jsme šli pěšky na faru v Charvátech, kde jsme se ubytovali. Odpoledne jsme batikovali šátky. Spousta dětí batikovala vůbec poprvé, a tak s napětím očekávali, jak to dopadne.
 Než byly šátky hotové, objevili se na faře tajemní pomocníci, kteří dětem přislíbili ochranu na jejich cestě pouští. Byl to Šimon Petr, Matka Tereza, Augustin, Pina Suriano, Terezie Benedikta, Jiří, Maří Magdalena a Zdislava. S tajemnými pomocníky se děti ocitly v poušti, kde je překvapila písečná bouře. Proto si museli zavázat oči šátkem a poslepu se znovu najít. Další překážkou na cestě byly tekuté písky, kde děti hledaly kousky mapy.
Večer jsme šli na mši svatou. Mši jsme slavili každý den, obvykle večer a otec Petr nám vždy při promluvě představil jednoho z tajemných pomocníků.
 V neděli jsme vstávali až v osm, protože byla neděle. Dopoledne bylo věnováno přípravě na mši. Každý si vzal něco na starosti. Část dětí nacvičovala s Julčou písně, další pak s Majkou připravovali úkon kajícnosti a ti ostatní nacvičili se Slávkou ukazovací modlitbu Otče náš. Po mši jsme šli na oběd a odpoledne nás čekala cesta do pomerančovníkového háje. Jenže ten je vidět pouze za dobré skutky. Cesta byla namáhavá a příležitostí ke konání dobrých skutků tak bylo dost. Hned zpočátku děti ošetřovali Toma s Pájou, kteří dostali úpal a úžeh. Potom celou skupinu postihla malárie a malomocenství, odpadávali jim části těla, mnozí také oslepili, a tak si museli vzájemně pomáhat.
  V pondělí jsme si všichni sáhli na dno svých sil. Čekal nás přechod Kritickým pásmem. Bylo potřeba překonat pavučinu z provázků, proplazit se pod sítí a při hře na pastýře zahnat stádo ovcí do ohrady. Jenže pastýř byl němý a nemohl chodit. A ovce byly slepé a taky němé. Před začátkem hry si ale mohly ovce s pastýřem domluvit nějaké signály. I tak ale nejeden pastýř zažil při této hře opravdovou bezmoc. Odpoledne byly workshopy s tajemnými pomocníky. Byly to takové dílničky, kde si děti mohly něco vyrobit nebo něco zahrát. Sv. Jiří učil děti střílet z luku, s Matkou Terezou děti vyráběly květiny z ubrousku, u sv. Augustina se malovaly obrázky na zadané téma, např. namaluj hlad. Maří Magdalena hrála s dětmi hry, Šimon Petr skládal s dětmi lodičku z papíru, u sv. Terezie Benedikty se malovaly kříže, u Piny se vyráběl duchovní deník a u sv. Zdislavy zase růžence.
Večerní program si pro ty mladší děti nachystali naši „náctiletí“. Každý si ale musel koupit vstupenku za ušetřené dináry (táborové peníze). Po několika zábavných hrách jsme se přesunuli na hostinu, abychom zakončili den v Zeleném údolí. Občerstvení bylo v ceně vstupenky a naše kuchařky připravili opravdu luxusní raut. A ten, kdo si zakoupil předem VIP vstupenku, dostal navíc i pohár. V úterý nás čekala dračí stezka. Děti museli překonat překážkovou dráhu a přenést 7 pomerančů a džbán vody, aniž by jim cokoli spadlo. Dál museli dát pozor na padající kamení (drželi v rukou padák, na kterém byl míč a ten jim nesměl spadnou na zem). A nakonec museli zabít draka. Složili si 3 kopí a těmi měli drakovi shodit jeho koruny. Odpoledne byly opět workshopy.
Ve středu byl výlet na Svatý Kopeček. Jeli jsme vlakem z Blatce do Olomouce a potom MHD. Nejprve jsme měli mši svatou v bazilice. Svou vlastní mši. Nebyli jsme tam však úplně sami, spolu s námi ji slavili i ostatní poutníci, kteří tam v tu dobu zrovna byli. Obědvali jsme na louce pod bazilikou ve stínu stromů a pak jsme se přesunuli do zoo. Cestou jsme stihli i stánek se suvenýry a zmrzlinu. V zoo byl asi největší atrakcí výběh s kozami, kam se mohlo vcházet a krmit je a hladit. Tady vydržely děti asi nejdéle, takže pak bylo potřeba přidat trochu do kroku, abychom stihli autobus zpět. V noci přišla bouřka, ale do rána bylo po dešti, takže jsme mohli pokračovat v naší misi.
Byl čtvrtek a nás čekal přechod přes Pustou pláň. Pustá pláň však po dešti trochu obrostla, neboť nás uvítal příjemný rybníček schovaný mezi stromy. V jeho okolí hledaly děti pracovní listy, nad kterými mohly přemýšlet o svém vztahu k ostatním lidem a k Bohu. Večer jsme se rozloučili s několika dětmi, které na táboře onemocněly, a pro které si přijeli rodiče. Potom jsme se vydali na stezku odvahy. Sotva jsme se vrátili ze stezky na faru, začala bouřka. Už zase.
Abychom se dostali ke studni a k Pastýři, museli jsme v pátek nejdřív překonat propast. Děti postavili most ze židlí a museli pomocí něj překonat určenou vzdálenost. Háček byl v tom, že na židle přilepili izolepou kartičky se jmény svých nejbližších. Pokud některá kartička spadla, museli jít znovu. Za propastí následovala cesta z hvězdiček, kde se plnily různé úkoly. A nakonec jsme se dostali až k mostu, kde mohl každý nahlédnout do studny, aby se uviděl takový, jaký je. Ale Pastýř se neukázal. Tak jsme ho navštívili v jeho domě. Šli jsme společně do kostela, kde jsme mu zazpívali.
Odpoledne jsme balily kufry a fotili se. Po večeři byl nástup. Tentokrát netradičně ve sklepě. Děti dostaly diplomy a každý si vybral malou odměnu. Nakonec jsme se přesunuli na slavnostní hostinu do jídelny. Zpestřením večera bylo taneční vystoupení vedoucích. V sobotu jsme si raději přivstali, abychom stihli všechno sbalit a uklidit. Z fary jsme odcházeli v 9 hodin. Do Brna jsme přijeli ve 13:00 a tábor jsme zakončili společnou mší u nás na Křenové.