Ohlédnutí za farní poutí

Pan farář nás pozval na farní pouť, abychom se sblížili a upevnili radost z víry. Je sobotní ráno 3. listopadu 2018. Scházíme se u Bohémy z trochou rozpaků. Ono totiž prší a je mlha. Uvědomuji si, že si nikdo na počasí nestěžuje. Jistě na tom má zásluhu i vlídnost a přívětivost našeho pana řidiče Hladkého. Jsme v očekávání a vyrážíme do mlhy. Všechno svěřujeme Panně Marii v modlitbě růžence. Blíží se Žďár a nad ním neobvyklá věž zelenohorské svatyně. Vystupujeme do opravdu nevlídného počasí. Ale uvnitř?
Vstřícná paní průvodkyně rychle rozežene případná mračna v duši.
Vede nás o několik století zpět, kdy Bohem obdarovaní umělci zhmotnili své vnímání krásy do všeho co vidíme. Díky paní průvodkyni vnímáme, jak Duch svatý umělce provázel, že prší, to už nevadí vůbec. Přecházíme do žďárské baziliky. A opět jsme v zajetí krásy. V tom nádherném prostředí začíná vrchol naší pouti - mše svatá. Všechna krása co jsme viděli vzdává dík živému Bohu, který sestupuje na oltář a potom do našich srdcí. Ještě zmínka o zastávce v poutním chrámu v Obyčtově. Prostor chrámu je naplněn modlitbami minulých i současných poutníků. A jedna paní vypráví, jak na začátku první světové války vyprovázeli obyvatelé Obyčtova odvedené muže se zpěvem mariánských písní a potom se celou válku za ně modlili.
A všichni se vrátili, žádný z nich ve válce nezahynul. Jaká posila pro naši důvěru v přímluvu Panny Marie! Potom po návštěvě Křižanova, rodiště svaté Zdislavy, se vracíme domů. A máme o čem přemýšlet. Díky pane faráři! Díky milí spolupoutníci! Ať nad vámi Panna Maria stále rozprostírá svůj mateřský plášť. Bylo to krásné.