Pouť na Zelenou horu

V sobotu 3.11.2018 v 8.30 hod. jsme vyjeli od Bohémy na pouť na Zelenou horu. Otec Petr zajistil autobus a program a všichni zúčastnění se vydali na cestu. 

 Abychom stihli náročný program, vyvezl nás autobus až k poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Za jemného mrholení jsme prošli ochozem, přes starý hřbitov do kostela, kde už na nás čekala průvodkyně, která nás seznámila s historií tohoto chrámu. Za odměnu dostala od otce Petra hrníček, který rozdává svým farníkům při návštěvách. 

Kostel založil opat Josef Vejmluva, který chtěl uctít památku Jana Nepomuckého. K tomu si vybral vrch u Žďáru n/S, který pojmenoval Zelená hora, podle kopce u Nepomuku, kde světec žil. Hlavním architektem barokně – gotické stavby byl Jan Blažej Santini – Aichl. Od roku 2014 je ve správě církve a byl zapsán do seznamu UNESCO. 

 Po prohlídce překrásného kostela jsme sestoupili po pěkně upravené cestě do cisterciáckého kláštera ve Žďáru n/S. Zde nás očekával P. Záleský, který nám odtajnil historii zdejší basiliky. 

 Kostel Nanebevzetí P. Marie a sv. Mikuláše byl 5.1.2009 povýšen na basiliku minor. Po navrácení církvi v roce 2004 stál před farností nelehký úkol – uskutečnit generální opravy kostela. Po požárech ve druhé polovině 18. stol. nikdo neopravoval barokní omítky a poslední výmalba byla provedena r.1902. S minimálními prostředky, ale s velkým elánem se farnost pustila do oprav. Autorem nového obětního stolu je brněnský umělec Milivoj Husák, který do něho vložil ostatky sv. Zdislavy – ochránkyně rodin. Její matka Sibyla, její sestry a švagři jsou zde pochováni. Původně gotický kostel byl v letech 1710-1722 přestavěn J.B.Santinim v duchu barokní gotiky. Je druhý nejdelší na Moravě hned po Velehradě a měří 76m. 

Po výkladu zde následovala mše sv., kterou sloužil otec Petr a otec Ladislav. Za zvučného hlasu p. Kopeckého všichni farníci doprovázeli zpěvem.
 

Oběd byl domluvený v hospůdce „ Na stezce“, kterou vlastní místní farnice – velmi dobrá kuchařka.
Po jídle už na nás čekal autobus, aby nás odvezl do 12 km vzdálené vesničky Obyčtov, kde jsme si prohlédli místní raritu – kostel Navštívení P. Marie jehož půdorys je ve tvaru želvy jako symbol věrnosti, cudnosti. Autorem projektu je pravděpodobně J.B.Santini, který již byl v době realizace stavby po smrti. O historii nám pověděl místní kněz a také p. Jiřinka Ryzí, která zde trávila dětství u babičky. V parku na břehu řeky Oslavy je umístěna betonová socha želvy a obec ji má i ve svém znaku.
Při zpáteční cestě domluvil pan Jiří Šťasta krátkou zastávku v Křižanově u nově zbudované sochy sv. Zdislavy s kašnou a odpočinkovou zónou. Zde nám o jejím vzniku poutavě popovídala její iniciátorka paní N. Vodičková. Vzhledem k tomu, že jsme pospíchali, nezdrželi jsme se dlouho. Před kostel na Křenové jsme dorazili krátce před 18 hod. Zde již čekali trpěliví farníci na otevření kostela, aby se mohli přede mší sv. pomodlit růženec za obnovu Mariánského sloupu v Praze.

Co dodat? Pouť se opět vydařila, provázelo nás dobré počasí a spokojení jsme se vrátili domů. Všechny chrámy, které jsme dnes navštívili jsou dílem vynikajícího architekta J.B.Santiniho a kdo nezná jeho rukopis doporučuji si na Vysočinu zajet. Nemáme to tak daleko a stojí to za to. Už se těším na jaro, s jakým nápadem otec Petr přijde.