Víkendovka Mio můj Mio

   Letošní víkendovka byla na téma knihy ,,Mio, můj Mio“. Jelo nás 15 dětí, 4 vedoucí, kuchařka Marcela a otec Petr. Akci jsme začali srazem u fary. Vedoucí nám rozdali dopisy od Mia, vyřešili organizační záležitosti, rozdali jsem si čísla a mohli jsme vyrazit. 

    Cesta probíhala následovně. Došli jsme pěšky na nádraží, kde jsme skoro nestihli vlak, ale jen skoro. Poté jsme jeli až do Slavkova. Po vystoupení všichni chtěli, ať si dáme počítací hru. Ta spočívá v tom, že musíte říct číslo, které vám bylo přiděleno na začátku. Pokud se nějaké dlouho neozývá, znamená to dvě věci. Buď někdo zapomněl, jaké je číslo, nebo se ztratil. Což se zatím naštěstí nestalo. 

   Následně jsme šli pěšky přes město, až jsme došli do Karolínky. Tak se jmenuje škola, ve které jsme byli zabydleni. Náš pobyt jsme zahájili mší svatou a pak byla večeře. Po večeři za námi přišli Mio a Jum – Jum, jeho nejlepší kamarád. Přivítali nás v Zemi v daleké dálce a pak jsme dozvěděli, že tuto zemi trápí zlý rytíř Kato, který unáší zdejší děti. Potom nás vzali za svým kamarádem, který se jmenoval Nonno. Nejdřív jsme se s sním seznámili a pak jsme si zahráli seznamovací hry. Nakonec nás Nonno odvedl ke studni, která umí vyprávět příběhy. Ta nám vyprávěla příběh o zlém rytíři. Pak na řadu došla večeře a po ní modlitba. Kdo chtěl, mohl po modlitbě trénovat písničky. Poté byla už jen večerka. 

   Další ráno jsme se probudili do krásného slunečního dne. Na denním plánu bylo porazit Kata. Jako první jsme měli rozcvičku v tělocvičně. Poté byla modlitba a běželo se na snídani. Byly buchty a kakao nebo čaj. 

   Začala témátka a kartička byla o štědrosti. Měli jsme odpovídat na otázky například, kdy jsme se naposledy se štědrostí setkali nebo, kdo je v našem okolí štědrý. Potom byl program. 

   Jako první jsme si museli na programu ochránit chleba na výpravu za rytířem, který byl znázorněn šátkem. V lese se ale bohužel vyskytovala i dravá zvěř zahraná vedoucími, tím pádem jsme měli co dělat. Nikdo nevyhrál, ale dostali jsme krajíc reálného chleba, se kterým si prý máme všichni na výpravu vystačit. 

 Najednou jsme všichni uslyšeli hlas starce, který volal o pomoc. Otec Petr to hrál tak dobře, že jsme se báli, aby kolemjdoucí, kteří se tam normálně procházeli, zavolají policii, což se naštěstí nestalo. Přišli jsme na místo, kde ležel a dali mu ten krajíc. Jedna půlka vedoucích nás přesvědčovala, abychom mu ho nedávali, co když ho budeme sami potřebovat a druhá se nás ptala, o čem byla dnešní témátka, a že bychom mu ho dát měli. Nakonec stařec krajíc dostal a pověděl nám o rytíři Kato něco víc. Například kde žije, a že ho nejde porazit. Poděkoval nám a my se nějakým vchodem přemístili do velmi tmavé jeskyně. Vedoucí vybrali z každého týmu jednoho velitele a ostatním zavázali oči šátkem. 

   Opět jsme se přesunuli do přední části zahrady a vedení nám oznámilo, že po celé zahradě jsou rozmístěny papírky označené různými barvami. Barvy nám přidělili a také nám dali flétny. Vysvětlili nám, že ty, co nevidí máme navádět vybraným zvukem vydávaným flétnou, až najdeme papírek s naší barvou. Některé byly lépe a některé hůře vidět. Všem se to nakonec do půl hodiny povedlo. Ze sesbíraných papírků jsme museli vyluštit a poskládat smysluplnou větu tak, abychom zjistili zprávu. Věta zněla: ,,Ukovejte si svůj meč“. Následovala svačina. Po svačině jsme tedy dostali kartony. Měli jsme si vyrobit meč. Po tomto úkolu byl oběd a poté polední klid. 

  Pak jsme se vydali na dlouhou cestu za rytířem Kato. Abychom se trochu posilnili, pozval nás otec Petr na zmrzlinu. A pak už jsme vyrazili. Šli jsme až za město a pak do kopce po křížové cestě. Nejdřív jsme museli projít Temným lesem – přes natažená hýbající se lana a nedotknout se žádného z nic
h. Pak na nás čekalo černé moře se žralokem. Museli jsme proplout mezi vlnami tak, aby nás nechytil žralok. A nakonec jsme museli ukořistit kousky mapy strážím rytíře Kata. 

   Tři strážci byli sice slepí, ale měli ty kousíčky připevněné přímo na sobě, takže nám to chvíli trvalo. Ale nakonec jsme zvládli i to. Nejtěžší bylo ale sestavit tu mapu tak, abychom našli rytíře. Když jsme podle mapy přišli na místo, žádný rytíř tam nebyl. 

  Bylo tam ale ukryté jeho černé srdce. Tak jsme vytáhli svoje meče a jeho srdce jsme zničili, aby už nemohl škodit dalším dětem. Po návratu byla mše a po večeři zvířecí karneval. 

   Druhý den jsme si trochu přispali, protože se měnil čas. Dopoledne jsme strávili hraním her na zahradě. Hráli jsme s míčem na vyvolávání jmen. A před obědem jsme měli společnou mši se sestřičkami, které nás zde ubytovali. Po obědě jsme se sbalili a vlakem jsme se vrátili zpátky domů.