Poděkování farnosti

   Zdravím všechny kněze a farníky z farnosti na Křenové, velmi Vám děkuji za podporu v uplynulém školním roce, který jsem prožil v teologickém konviktu. Teologický konvikt je propedeutický ročník (též se mu říká přípravný či nultý), který slouží k tomu, aby člověk poznal, zda má či nemá povolání ke kněžství (respektive: zda se rozhodne pokračovat do arcibiskupského kněžského semináře s touhou stát se knězem či nikoliv). 

 Ptáte se, jak mladí muži rozlišují tuto otázku? Nastoupilo nás 10 za celou ČR, a celý rok jsme (až na drobné přestávky) trávili spolu: modlitbou, účastí na mši svaté, u jídla, při výuce (Písmo svaté, liturgika, nauka církve, spiritualita, literatura, rétorika, úvod do filozofie, italština, angličtina, latina), při nácvicích zpěvu, při službách (po týdnech jsme měli po dvojicích buď ministrování či umývání nádobí - dle rozpisu), při práci (jezdili jsme často opravovat faru, kde jsme betonovali, nahazovali fasádu, káceli strom, dělali skalku, sekali trávu a mnoho dalšího) a také ve volném čase (byli jsme na výletech po okolí, navštěvovali jsme muzea, koncerty, divadla). 

   Program byl opravdu pestrý a všechen čas byl k něčemu využitý. A během tohoto programu jsme měli několik sezení s představenými. Při těchto setkáních jsme řešili mnohé věci, včetně otázky povolání. Těžko se mi píše, jak jsem rozlišil, že tato cesta není pro mne. Nastoupil jsem s tím, že si nejsem jist, zda se mám stát knězem či třeba jednou otcem od rodiny. Zároveň se mi tato otázka v životě vracela a byl jsem si jist, že na ni chci konkrétně odpovědět. Jeden starší moudrý kněz mi poradil, že bez podání přihlášky to nerozpoznám. Podal jsem si tedy přihlášku (u pohovorů s biskupy a představenými jsem o své motivaci mluvil podobně, jak už je zde  výše napsáno), byl jsem přijat, a celý rok jsem strávil v teologickém konviktu - programem, který jsem již výše popsal. 

   Za tento rok jsem v hloubi uvnitř vnímal, že nejsem na správné cestě (bylo to dlouhodobého rázu - tedy celoročního), proto jsem se po roce (samozřejmě po konzultaci s otcem spirituálem, který souhlasil) rozhodl ukončit formaci na kněžství (rozhodnutí jsem učinil na začátku doby Velikonoční, přesto jsem se rozhodl a též domluvil s představenými, že zbylé dva měsíce ještě budu součástí teologického konviktu, jednak chci dotahovat věci do konce, za druhé by mohl odchod nejstaršího ze skupiny, a zároveň mluvčího, rozhodit morálku v partě. Přece jen jsme byli za ten rok coby celek hodně sehraní a nacítění jeden na druhého). 

   Klukům z konviktu jsem tuto skutečnost sdělil na samém konci školního roku. Pak nastalo velmi přátelské loučení. 

  Z konviktu odcházím s vděkem, rozhodně to nebyl ztracený rok (naučil jsem se mnohé: nejen modlitbou, studiem a prací, ale též intenzivním soužitím v poměrně malém kolektivu). Také jsem velmi vděčen za kněze, kteří slouží mše svaté a vysluhují svátosti (je snadné si stěžovat, že jeden je líný, druhý moc akční, jeden moc vážný, druhý až příliš veselý, atd.), važme si proto kněží, co bychom bez nich v církvi dělali? Kdo by sloužil mše? Ke komu bychom se chodili zpovídat? Bez biskupů a kněží není církve! 

   Též vám chci ještě jednou poděkovat za vaše modlitby, prosím pokračujte v modlitbách za kněžské semináře (přesto, že tam těch kluků není mnoho, tak jsou naše veškerá budoucnost), tedy modlete se jak za bohoslovce, tak za představené. Tento rok jsem byl v konviktu za brněnskou diecézi sám. Ovšem radostná zpráva je, že do konviktu jsou na následující školní rok přijati tři šikovní mladí muži, prosím o modlitbu i pro ně. S velkým díky Vám všem