Napínavé odpoledne s dětmi

Poslední lednový den, 31. 1. 2024, jsme se s otcem Petrem, Sárinkou a jejím milým doprovodem Tobiášem a Štěpánem – třemi dětmi, které chodí do náboženství, společně vyzkoušeli únikovou hru „Tajemství Paříže“. Všichni jsme se moc těšili, zvláště ti z nás, kteří na únikovce nikdy nebyli, jsme s napětím čekali, co nás tam potká.

Všichni jsme se sešli u domu Hybešova 29 a společně vystoupali po příkrých schodech až do posledního patra budovy, do podkroví. Tam už na nás čekal milý pán, který nám všechno vysvětlil. „Únikovka“ je hra, při níž jsou její účastníci uzavřeni v místnosti, kde společně plní jednotlivé úkoly, které vedou k vyřešení celého případu. Po krátkém úvodu už nás pan průvodce dovedl za zavřené dveře, do malé místnosti, kde se celá hra odehrávala. Poté, co se dveře za námi uzavřely, se z nás všech stali malí a velcí detektivové, kteří měli společně vyřešit záhadu ukradeného obrazu, který byl odcizen jistým bohatým pařížským zlodějem. Našim úkolem bylo najít tento ukradený obraz v místnosti plné záhadných předmětů, historických kulis s tématem Francie, a především nekonečného množství uzamčených kovových zámků různých tvarů.

Museli jsme nejdříve najít všechny nápovědy a rozluštit je. Ne vždy to bylo snadné a rychlé. U některých jsme se všichni pořádně zapotili a ověřili náš postřeh, paměť, hlavně důvtip a někdy i sílu. Mnohdy bylo zapotřebí rozluštit hlavolam, jindy jsme třeba pumpovali ruční pumpou nebo hledali tajemné francouzské nápisy v místnosti ukryté za skříní. Odměnou nám byly vždy číselné kódy nebo kódy z písmenek, které jsme použili při otevírání menších zámků. Po vypětí všech sil se nám podařilo otevřít všechny malé zámky a díky tomu pak v místnosti objevit klíče k hlavním zámkům na tajemné skříni. Těch na ní viselo celkem deset. Jak jsme si oddechli, když jsme odemčeli ten poslední a skříň otevřeli. Tam konečně visel hledaný obraz a také sladká odměna. Hanka Puklická