Letošní tábor byl inspirován knihou s názvem Prašina od Vojtěcha Matochy. Naší Prašinou se stala Osová Bítýška, kde jsme potkali naše průvodce Jirku, jeho kamarádku En a Jirkova dědu. Prašina je zvláštní místo, kde nefunguje elektřina a tento jev se začal nebezpečně šířit i do okolí, takže ohrožuje všechny, kteří byli dosud na elektřině závislí. My jsme se tedy rozhodli, že pomůžeme zastavit šíření Prašiny.
Od dědy Novotného jsme se dozvěděli, že existuje stroj, který drží Prašinu pod kontrolou, ale bohužel se zdá, že přestává fungovat. První den jsme tedy sháněli součástky na opravu stroje – regulátory – které vypadaly jako žárovky. Odpoledne jsme se vypravili do starého domu, kde kdysi žil Hanuš Nápravník – vynálezce, který stroj postavil. Chtěli jsme zjistit něco víc o stroji, abychom ho mohli opravit. Museli jsme vyřešit sérii úkolů, abychom získali Nápravníkův deník a několik dopisů uložených v zamčené bedně. Všem se to podařilo, a tak jsme následující den sháněli tekutinu do regulátorů, aby správně fungovaly. Odpoledne jsme šli za dědou, ale zjistili jsme, že děda zmizel někdo ho asi unesl. Sledovali jsme stopy, které nám děda zanechal, a tak jsme došli až ke stroji. Nedlouho po nás tam došel i děda. Ale nebyl sám. Byl v zajetí Klementa Hroudy a jeho poskoka. Hrouda se velmi zajímal o stroj a chtěl jej využít k vlastním plánům. Během rozhovoru s Jirkou vyšlo najevo, že nám děda o stroji neřekl pravdu. Od Hroudy jsme se dozvěděli, že stroj Prašinu nezadržuje, ale naopak, že ji sám vytváří. Toho chtěl Hrouda využít ve svůj prospěch. Jako realitní makléř chtěl tímto způsobem manipulovat s cenou pozemků na Prašině – za levno koupit, když elektřina nepojede a pak na Prašině zavést elektřinu a pozemky draze prodat. Neštítil se ničeho a chtěl zabít dědu i nás. Naštěstí zasáhla En, která všechno natočila na video. Využila toho, že stroj přestal na pár minut fungovat a bylo možné používat telefon. Děda se nám omluvil za to, že nás podvedl a vysvětlil nám, že pro něho a ostatní, kteří na Prašině žijí je tento styl života důležitý. Nechtějí a ani neumějí žít jinak. Přijali jsme dědovu omluvu a s pomocí přinesených regulátorů jsme stroj opravili. Žárovky se rozsvítily a stroj začal běžet. Tento úspěch jsme zakončili táborákem.
Každý den ráno jsme se v rámci duchovního programu scházeli na společných témátkách. Letos nás otec Petr seznámil s životem blahoslaveného Carla Acutise. Carlo byl velmi oddán Eucharistii a protože byl velmi zdatný programátor, vytvořil webové stránky, které dokumentují eucharistické zázraky. Tímto způsobem chtěl ostatním dokázat, že Ježíš je v Eucharistii opravdu přítomný. Žil skromně, staral se o ostatní a Bůh pro něj byl na prvním místě. Zemřel na leukémii ve věku 15 let.
V úterý ráno jsme si v Prašinovinách přečetli, že existence stroje byla prozrazena. Od Jirky jsme se dozvěděli, že se s En nepohodl a zveřejnil video, které natočila u stroje. En se naštvala a šla sama pátrat po informacích,
které byly v Nápravníkově dníku.. Jirka má strach, aby se jí něco nestalo, tak jsem se s ním vypravili En hledat. Místo ní jsme ovšem našli vzkaz, ať se rychle vrátíme, protože po nás jde Melichar, vůdce Prašinské bandy, která chce stroj získat pro sebe. Vrátili jsme se proto rychle zpátky, ale cestou zpět byl unesen Jirka. Melichar ho vrátí výměnou za informace o stroji. En o tom nechtěla ani slyšet, a tak nás v noci vzbudila a my jsme šli osvobodit Jirku, který byl svázaný.
Středu jsme zasvětili hledání Bílé komnaty, o které se zmiňuje Nápravníkův deník. Našli jsme ji a v ní taky ukryté skleněné destičky. Tyto destičky jsme večer po diskotéce vložili do stroje. Ukázala se nám dávná vzpomínka ze života Hanuše Nápravník a jeho snoubenky Anny.
Ve čtvrtek jsme se vypravili na výlet do Křižanova. Velcí šli pěšky a malí jeli autobusem. Nejdřív jsme navštívili chráněné bydlení pro lidi s mentálním postižením, kde nám Michal zařídil prohlídku s výkladem a oběd. Než jsme se rozloučili, tak jsme si společně zazpívali při kytaře. Pak jsme se přesunuli k dobrovolným hasičům, kteří nám ukázali svou zbrojnici, osvěžili nás vodou a nakonec nás pozvali na trénink dětí, kde jsme si mohli zkusit hasit hadicí.
V pátek se znovu objevil Hrouda. Snažil se nás přesvědčit, že bude nejlepší, když stroj zničíme. Táborníci se roz
dělili na dvě skupiny. Jedna souhlasila s Hroudou, že všem jenom prospěje, když se na Prašinu zavede elektřina. Druhá skupina hájila názor dědy, že i Prašina je místo k životu a měla by zůstat zachována. Každá skupina si připravila argumenty a snažila se přesvědčit ostatní o správnosti svého názoru. Zastánci Prašiny získali na svou stranu asi dva lidi a o osudu stroje měla rozhodnout závěrečná bitva. Cílem obránců bylo umístit na stroj vodní bomby a ty následně prasknout. Pokud na stroji vybuchne 60% bomb, považuje se za zničený. Obránci je chytají. Kdo je chycený, musí se jít oživit. Zpočátku to vypadalo, že to má stroj sečteno, protože v řadách útočníků byla převaha starších dětí a taky kluků. V prvním kole se jim podařilo umístit několik bomb. Klára se ovšem nedala. Vymyslela účinnou strategii a po velmi emotivním proslovu rozmístila obránce po hřišti. V čase, který zbýval se obráncům podařilo ubránit stroj a Prašina tak zůstane zachována i pro další generace.
Petra Blaháková
Jak vypadaly naše předchozí tábory?
 Listopad 2024  |
||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| PO | ÚT | ST | ČT | PÁ | SO | NE |
| 1 | 2 | 3 | ||||
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | |