Letošní farní tábor se konal od 25. července do 1. srpna v Osové Bítýšce. Nesl se v duchu knížky Děvčátko Momo a ukradený čas od Michaela Ende. Devatenáct dětí se vydalo pomoci Momovi zachránit čas. Místní průvodce Gino nás seznámil nejen s dějištěm tábora, ale také se svým kamarádem Momem a zametačem Beppem. Poté následovaly seznamovací hry.
Letos nejvíce zaujala hra Deka. Mezi dvěma týmy byla natažená deka a každý tým vyslal k dece svého zástupce. Jakmile deka spadla, musel každý co nejrychleji vyslovit jméno protihráče. Kdo byl rychlejší, vyhrál a získal pro svůj tým dalšího hráče. Pokud nikdo jméno nevěděl, oba vstali a vzájemně se představili.
Rozdělení do týmů proběhlo pomocí stanovišť, na kterých si děti mohly vyzkoušet různé volnočasové aktivity: – složit domeček z karet, – nakreslit obrázek podle zadání, – přenést nafouknutý balonek bez použití rukou, – sednout si na klidné místo a dvě minuty jen vnímat okolí, poté říct vedoucímu tři věci, kterých si všimly.
Týmy byly nakonec rozdělené na modré, hnědé, zelené a žluté. Poté jsme se přesunuli do místního kostela sv. Jakuba Staršího, který měl právě patrocinium, takže jsme slavili poutní mši svatou. Seznámili jsme se s apoštolem Jakubem, který mohl být přítomen u klíčových okamžiků Ježíšova života. Následovala večeře a osobní volno. Den jsme zakončili díky a písněmi v kapli.
Neděli jsme začali modlitbou a pořádnou snídaní. Každé dopoledne jsme měli témátka – letos jsme si povídali o ovoci Ducha Svatého.
Po svačině se u nás objevila šedá žena z Ústavu pro úsporu času. Tvrdila, že příliš plýtváme časem, a vysvětlovala, že ušetřený čas si můžeme uložit u nich „na výhodný úrok“. Aby si dokázala vybrat vhodné klienty, museli jsme ukázat, jak umíme čas šetřit. Čekala nás série rychlostních úkolů: – složit puzzle, – oblíkačka ve štafetě (celý tým postupně obléká a svléká jednu mikinu), – přepis textu nebo překreslení obrázku.
Odpoledne jsme se věnovali analýze svého dne. Mladší děti sbíraly kartičky s obrázky běžných denních aktivit – spánek, čištění zubů, koupání, hraní si s kamarády. Přemýšlely, jak vypadá jejich „typický den“, kartičky seřadily a nalepily po
dle pořadí. Poté šly za šedými lidmi, kteří jim udělali „analýzu“ a upozornili na činnosti, kde by se dal čas ušetřit.
Starší děti pracovaly s kol
áčovým grafem rozděleným na 24 hodin. Jejich úkolem bylo sestavit svůj běžný den a ke každé aktivitě přidat časový odhad – například hygiena 1 hodina denně, spánek 8 hodin denně. Každá činnost měla vlastní barvu a vysvětlivku pod grafem.
A pak jsme hráli puckovanou. Při mši svaté jsme zpívali rytmické písně s doprovodem Áni a Káji. V přímluvách jsme prosili, abychom dokázali s druhými trávit svůj čas, a mysleli jsme také na naše babičky a dědečky.
Večer jsme měli táborák – příležitost opéct si špekáček, chléb nebo jiné dobroty. Nechyběly trampské písně ani Šáteček př
átelství.
V pondělí jsme se na témátku seznámili se skřítkem Cupem, který měl sice sešit plný dobrých skutků, ale chyběla mu obyčejná radost.
Po svačině nás Momo vzal za svou kamarádkou Nino, která však na nás neměla čas – měla plné ruce práce ve své pizzerii. Rozhodli jsme se jí pomoci a pustili se do výroby pizzy.
Po poledním klidu přinesl Beppo několik odpadků a my jsme z nich vyráběli hračky. Na závěr odpoledne se znovu objevila šedá žena a vnucovala Momovi robota. Během setkání vyšlo najevo, o co šedým lidem ve skutečnosti jde: chtějí získat veškerý čas lidí pro sebe, protože z něj žijí – vyrábějí si z něj esenci pro vlastní existenci. Jakmile jim člověk jednou dá svůj čas, už ho nikdy nedostane zpět.
Momo se proto spolu s dětmi rozhodl informovat co nejvíce občanů a svolat je na shromáždění, kde jim chtěli odhalit pravdu o šedých lidech. Rozesílali letáky obyvatelům v italských městech, ale na shromáždění nakonec nikdo nepřišel.
V noci se objevila želva, která nás dovedla ke zprávě, že máme najít ulici Nikdynebyla. Na jejím krunýři svítil nápis: Pojď za mnou.
V úterý jsme se seznámili se zajícem Tamšanem, odborníkem na vytváření zmatků a nepokojů. Zachránil ho jezevec Žarú, který ho naučil pokoji – dalšímu plodu Ducha Svatého. Po témátkách Momo dětem vyprávěl, že u něj v noci byla želva Kasiopeja, a ptal se, jestli ji také neviděly. Společně se pak pustili do rozluštění lístečků z noční hry a našli cestu k ulici Nikdynebyla. Momo a děti se do ní vydali – nebyla to však obyčejná ulice. Projít ji nebylo jednoduché. Aby se dostali až k Hodinusovi, museli splnit několik úkolů. V jednotlivých domcích je čekaly tyto výzvy: – Kámen–nůžky–papír (raz dva tři teď), – Větší karta z balíčku, – Nevytáhnout nejmenší špejli ze tří, – Uhodnout, ve které ruce je schovaný kamínek, – Hod mincí – panna nebo orel.
Poté se setkali s Mistrem Hodinusem. 
V časovizi jsme viděli, jak soudní tribunál odsoudil šedou ženu za to, že nám vyzradila tajemství šedých lidí. Nakonec nás Hodinus pozval na oběd. Když jsme se od něj vrátili, probíhala v našem městě Olympiáda, do které jsme se také zapojili. Jednou z disciplín byl Letní biatlon – děti běžely kolečko a poté házely míčky na plechovky. Každý měl tři pokusy. Další disciplíny byly: hod botou do dálky, skok přes švihadlo, skok v pytli, kuželky, odhad času, sprint na 60 metrů a šipky. Beppo si během Olympiády dokonce otevřel stánek s občerstvením. Na závěr nechyběly stupně vítězů.
Ve středu jsme jeli vlakem do Hradčan, kde jsme se napojili na Cestu hrdelního práva. Ta vede od tišnovské radnice a pod vrcholem Klucaniny jsme se zastavili u základů bývalé šibenice. Odtud jsme pokračovali dál až k rozhledně Klucanina, na kterou jsme vystoupali. Pod rozhlednou jsme měli oběd a polední klid. Z rozhledny jsme se vydali pěšky do Tišnova.
Cestou jsme si zahráli Hea – Hotdaun – Tií a Dostihy. V Tišnově jsme se zastavili na zmrzlinu a navštívili supermarket. Poté jsme se vlakem vrátili zpět do Osové Bítýšky.
Po návratu jsme slavili památku tří sourozenců z Betánie a mysleli jsme také na naše vlastní sourozence. Večer se nesl v duchu Just Dance – populární taneční videohry, ve které hráči napodobují taneční pohyby postav na obrazovce podle známých h
udebních hitů. Den jsme zakončili písněmi a díky.
Ve čtvrtek jsme zahájili den rozcvičkou a modlitbou. Na témátkách jsme si povídali o zlých a škodících skřítcích a o Cecilovi a Luise. Poté přišla za Momem holčička z města. Nyní chodí do speciální školy, kde se děti učí „šetřit časem“. Dorazili jsme tam právě ve chvíli, kdy paní učitelka dělala s dětmi inventuru ušetřeného času. Ten se zapisoval na časové pásky, kde se archivoval – naším úkolem bylo ho správně spočítat. Následně se objevila šedá žena a snažila se z Moma dostat informace o Hodinusovi. Nepovedlo se jí to, jen se nechtěně prořekla, že cestu k němu zná želva Kasiopea, společnice Mistra Hodinuse.
Po obědě se nám Kasiopea skutečně ukázala a řekla, ať ji sledujeme. Šli jsme raději po skupinkách, aby nás šedí lidé nenašli. Cestou jsme plnili různé úkoly a sledovali vzkazy, které nám želva zanechávala: – první vzkaz byl přímo na jejím krunýři: „Pojď za mnou.“ – na sloupu se objevilo: „Šedí lidé o nás vědí. Utíkejte!“ – a tak jsme utíkali až k další želvě, kde stálo: „To stačí. Zatím jsme jim zmizeli.“ – od školy jsme šli deset minut v úplném tichu. – další úsek k mostku jsme šli v podřepu, aby si nás nikdo nevšiml. – na konci mostku nás čekal vzkaz: „Už 
je to dobré. Můžete jít normálně.“
Pak jsme prošli bludištěm – všichni drželi fixu na nitkách a museli společně projít papírové bludiště tak, aby se nitky nepřetrhly. Následoval úsek po travnaté ploše bosky, poté jsme se chytili za ruce a společně prolezli pavučinou mezi stromy. Poslední část cesty jsme šli obráceně, protože tam „čas plyne pozpátku“. A právě tam jsm
e se setkali s Hodinusem. Při večerní bohoslužbě jsme mluvili o tom, že každý z nás životem plave jako ryba – a jde o to, abychom byli dobrými rybami, když jednou narazíme na síť. Po bohoslužbě následovala návštěva u „žáby“ a poté na zahradě vodní bitva se stříkačkami a nádobkami.
Den jsme zahájili jako obvykle rozcvičkou a prosbou o laskavost, o které jsme se po snídani bavili na témátkách. Pak jsme se jsme k jezeru času, odkud si měl každý vzít jednu květinu. Nejdřív jsme ale museli vyluštit úkol, zjistit, co máme dělat, a poté proběhnout bránou času tam i zpět. Nad jezerem se houpalo kyvadlo, takže jsme museli být velm
i opatrní. Hodinus zavedl Moma k místu, kde pod kyvadlem rozkvétají květiny času. Naším úkolem bylo: proběhnout mezi točícím lanem, dostat se k jezeru, vzít si květinu plovoucí na hladině, a nenechat se zasáhnout lanem ani kyvadlem.
Kolem domu Nikdenení se rozmístili šedí lidé. Jakmile Hodinus zastavil čas, šedí lidé se začali přesouvat k rybníku a nechávali za sebou růžové fáborky – stopy po těch, kteří se rozplynuli. 
Tyto stopy nás dovedly až k do jejich úkrytu, kde nás čekal závěrečný boj. Šedý člověk bez lístků zaniká, a tak jsme je postupně odzbrojili. Postupně jsme je pochytali a připravili o jejich „životy“ Nakonec jsme našli trezor, kde šedí lidé ukrývali ukradený čas. Uvnitř byl klíč, který se nacházel na dně trubky. Trubka měla díry, takže jsme ji museli plnit vodou, aby klíč vyplaval nahoru. Když se nám to podařilo, otevřeli jsme trezor a osvobodili ukradený čas lidí.
Večer jsme slavili mši svatou, kde jsme si připomněli sv. Ignáce, který toužil po slávě, které chtěl dosáhnout jako voják. Po ráně dělovou koulí byl několik měsíců upoután na lůžko, a při četbě knížek ze života svatých, objevil duchovní rytířství. Po večeři začal festival Amfiteátr 2026 – každý z nás si připravil krátký program pro ostatní. Na závěr jsme si rozdali diplomy a odměny.
o. Petr Polívka
Více o našich táborových témátkách najdete zde.
Jak vypadaly naše předchozí tábory?
 Září 2026  |
||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| PO | ÚT | ST | ČT | PÁ | SO | NE |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | ||||
