Ovoce dobrého stromu – naše táborová temátka

Nedílnou součástí našich táborů jsou „temátka“ – chvíle, kdy se zastavíme, otevřeme podněty k zamyšlení, sdílíme se a navzájem inspirujeme. Říká se, že strom se pozná po ovoci. A dobrý strom má dobré ovoce: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost. V církvi tomu říkáme ovoce Ducha Svatého – a to zdaleka nejsou všechna.

Letos jsme vycházeli z příběhů z knížky Tanec mezi lusky pomerančovníku od Martiny Dvořákové. Každý den jsme se věnovali jednomu ovoci a jeho příběhu. Shrnutí jsme zapisovali na okvětní lístky květiny času, kterou jsme si postupně vytvářeli.

Prvním ovocem byla obyčejná, tichá láska. Ilustrovali jsme si ji příběhem o paní Nikdo, která každé ráno v parku snídala dvacet mandarinek. Tonča si jí všimla, přisedla si k ní a začala s ní mluvit. Láska se tu ukázala jako malý čin, který pomalu mění druhého.

Druhým ovocem byla radost. Skřítek Cup se chtěl dostat za hradby, kde se měl mít báječně. Myslel si, že život je jen o počítání červených a černých skutků. Chyběla mu však radost — a říká se, že sdílená radost je dvojnásobná radost.

Třetím ovocem byl pokoj. Zajíc Tamšan byl odborníkem na chaos, zmatky a nepokoj. Žil jen sám pro sebe a vůbec mu nevadilo, že to bylo často na úkor druhých. Jezevec Žarů se ho nakonec ujal — a kam spolu přišli, tam přinesli pokoj a klid.

Čtvrtým ovocem byla trpělivost. Cecil a Luisa chtěli obnovit přátelství mezi obyvateli jejich městečka. Jenže jim práci neustále kazili zlí skřítkové. Chystali slavnost pro celé město a některé věci museli dělat třikrát nebo čtyřikrát, než se povedly. Jak se říká: trpělivost růže přináší — a slavnost nakonec opravdu spojila všechny.

Posledním ovocem byla laskavost. Seznámili jsme se s tesařem, který byl po smrti své ženy mrzutý a nevrlý. Měl čtyři laskavé děti, za kterými chodila Marina z hrabství. Vrtalo jí hlavou, jak mohou laskavé děti mít tak nelaskavého tatínka — až zjistila, že se maže podlou mastí. Stačilo ji vyměnit za mast laskavou.

Každý den jsme si zapisovali hlavní myšlenku na okvětní lístek naší květiny času. Postupně tak vznikla květina, která připomíná, že dobrý strom nese dobré ovoce — a že dobro roste pomalu, ale jistě.

o. Petr Polívka

Více o táboře najdete zde.