ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
16. 10. 2022
Spolčo výlet do Židlochovic 15.10.2022
V sobotu 15. října se 20 dětí z naší farnosti, 3 animátoři a p.Polívka vydalo na spolčo výlet na Akátovou rozhlednu v Židlochovicích. Po krátké cestě vlakem z Hlavního nádraží v Brně jsme vystoupili v Hrušovanech u Brna a vydali se po polní cestě směr Židlochovice.  V nich jsme si pak na plácku zahráli běhací piškvorky a pokračovali dál v cestě. Skupinka mladších dětí šla napřed a starší měli za úkol dojít na rozhlednu po zelené bez navigace dospělých. To zvládli na jedničku a ještě k tomu zvládli splnit úkol od otce Petra, který velkou průtrž mračen v roce 1896, při které přišla o život Anna Stachová ze Židlochovic.  Na rozhledně jsme se obě skupinky setkaly a i když pořádně foukalo a výhled byl v mlze, rozhlednu jsme si užili, i díky experimentování s házením věcí z vrcholku. Cestou z rozhledny jsme se stavili na Farmářské trhy v zámecké oboře. V ní jsme pozorovali mufloní stádo a někteří šťastlivci i jelena. Poté jsme se vydali zpět do Hrušovan slavit mši svatou. V kostele Panny Marie Královny nás uvítal milý pan kostelník, který nám po krásné bohoslužbě dál i krátký výklad o historii tohoto poměrně mladého kostela. Pak už jsme si pospíšili a vlak a jeli zpět do Brna. Anna GrézlováDalší záběry ze spolčo-výletuPředchozí spolčo-výlety :-)Spolčo-výlet do Hustopečí 2021Spolčo výlet na Hrad Veveří 2020Spolčo výlet do Křtin 2019Spolčo výlet do Obyčtova 2018Spolčo výlet na Vranov 2017
Ilustrace
16. 10. 2022
Ohlédnutí za farním dnem na Křenové
 Prvotní impuls setkání celé farnosti vznikl od našeho pan faráře o. Petra Polívky. Se svým záměrem informoval farníky v ohláškách již v červnu. Farní den se konal 18.září. byl zahájen slavnostní mši svatou v 9.30. farní společenství naplnilo zcela chrámový prostor.   Slavnostní atmosféru mše svaté zvýraznil chrámový a pěvecký sbor. Svým radostným zpěvem chválili a oslavovali našeho Boha. Byl krásný pohled na to, že většina farníků přijala Tělo Páně. Po požehnání nás pan Trmač seznámil s jednotlivými body programu dne.    Následovalo divadelní představení na farním dvoře o Marnotratném synovi. Emocionální prožitek hry zdůraznila živá hudba. Herecké trio bylo postupně posíleno – dobrovolně – z řad přítomných diváků, kteří se radostně zapojili do hry. Hra se líbila a diváci odměnili herce spontánním potleskem.  Po představení jsme se přesunuli do bývalého areálu Mosilany do jídelny Kocourek. Posílili jsme se chutným obědem. Po obědě se dvě skupinky farníků účastnily návštěvy Židovské synagogy na Skořepce. Synagoga je chráněna jako kulturní památka. Průvodkyně nás seznámila se symboly, které jsou architektonicky začleněny ve stavbě. Vyzvala nás, abychom se sami ptali na vše, co nás zajímá.   V krátkosti nám vysvětlila druhy židovských svátků. V krátkosti nám vysvětlila druhy židovských svátků, počítání židovského letopočtu a jednotlivých měsíců v roce. Otázek bylo tolik, že čas vymezený na pobyt byl vyčerpán. Poděkovali jsme modlitbu se žalmem 23 Hospodin je můj pastýř. Průvodkyně v jazyce jidiš a my česky.     Po celou dobu, měli děti možnost si vychutnat skotačení na skákacím hradě. Dospělí měli možnost se občerstvit výborným vínečkem, pivem či lahodnou kávou a ochutnat cukrářské dobroty našich pracovitých žen. Na faře probíhalo promítání snímků a videí z farního tábora Sobotín, který byl zaměřen na výcvik dračích jezdců. Farní den byl vnímán farníky jako velmi zdařilý.    Poděkování patří všem farníkům, kteří se účastnili farního dne a zvláštní poděkování panu faráři o. Petrovi Polívkovi, a našim kněžím o. L. Štefkovi a o. Z. Králíkovi a všem, kteří pomáhali při organizaci a přípravě farního dne. Veliké Pán Bůh zaplať. Jitka ŠťastováPár záběrů z farního dne
Ilustrace
27. 9. 2022
Výcvik dračích jezdců - farní tábor 2022, Sobotín
   V sobotu 30. července se sešli odvážlivci z farnosti Křenová, aby prošli výcvikem dračího jezdce a společně porazili zlého černokněžníka Galbatorixe.  Již samotný počátek naší výpravy nebyl nejjednodušší. Zastihla nás bouře, na kterou jsme byli připraveni a chránili se štíty a nepromokavým brněním. V hale hlavního nádraží již bylo příjemněji a v klidu jsme se přesunuli do vlaku, kde nás čekal malý kvíz, aby nám daleká cesta do Alagaesie rychleji utekla.  Ochotný lid z Alagaesie nás ubytoval na místní faře. Následně jsme se přesunuli do nedalekého hostince, kde se nám představili místní hrdinové a zástupci jednotlivých národů. Nasuada, vyslankyně Vardenů; Brom, zdejší vypravěč příběhů; Orik, král trpaslíků; Solembum, zástupce kočkodlaků; Eragorn, dračí jezdec a Nar Garzhvog, zástupce z řad Urgalů.    První náročný den se chýlil ke konci a jako každý večer jsme den zakončili modlitbou, která letos byla rozdělena pro starší a mladší jezdce.   Každé ráno nás probouzel líbezný zvuk kytary a zpěvu. Nedělní ráno bylo neobyčejné. Přes noc se nám na louce před farou objevila dračí vejce! Každé vejce si vybralo svého budoucího dračího jezdce a také on musel vycítit, které vejce je určeno právě a jen pro něj. Drak si totiž vybírá svého jezdce již před vylíhnutím.     Stejně jako žádné ráno nechyběl budíček, tak se naše rána neobešla bez ranní modlitby a následné snídaně. Po snídani měli budoucí dračí jezdci čas na hygienu a úklid pokojů. Jakmile byli se vším hotovi, následovala témátka, která byla také rozdělena podobně jako večerní modlitby pro starší a mladší. Na témátkách se jezdci mohli zamýšlet nad tématy jako je vděčnost, skromnost, pečlivost a jiné… Po témátkách všem vyhládlo a čekala na nás svačinka, která se převážně skládala z ovoce nebo buchet.    Dopolední program byl zaměřen na výcvik budoucích dračích jezdců. Jezdci si vybírali z orientace v přírodě a mapě, výroby elfských šperků, chůze v přírodě na boso, střelby z luku, výroby masek nebo cvičení s vlastní vahou. Jiné dopoledne jezdci prošli naučnou stezku o Marii Jahn Paschalis v rámci příprav a oslav beatifikace, nacvičovali představení na elfskou slavnost nebo se snažili získat srdce srdcí Eldunarí.    Odpoledne byla fyzicky náročnější a jezdci pátrali po Ra’zacích, osvobozovali elfku Aryu, Bojovali se Stínem a sestavovali plánek na výrobu meče pro kovářku.   Jezdci neměli klid ani v nočních hodinách a vydali se na dobrodružnou cestu ke stromu Menoa pro zářocel.    Jeden den nás čekala nesnadná cesta do Ellesméry, kde se nám podařilo plně zotavit elfku Aryu po boji se Stínem. Došli jsme na Ztracené kameny, kde byl nádherný výhled po okolí a někteří odvážlivci se vydali až na Jelení studánku.       V pátek byla poslední možnost porazit Galbatorixe, po kterém jsme pátrali celou dobu, ale nebylo lehké ho dopadnout. Společnými silami se nám Galbatorixe podařilo objevit a v závěrečném souboji s Eragornem porazit. Lucie OsvaldováDalší fotky z letošního farního táboraJak vypadaly naše předchozí tábory?OSOVÁ BÍTÝŠKA 2021OSOVÁ BÍTÝŠKA 2020RAJNOCHOVICE 2019VELKÉ LOSINY 2018CHARVÁTY 2017OPATOV 2016MRÁKOTÍN 2015LOVČICE 2014
Ilustrace
15. 7. 2022
Pohled na Ježíše v proměněné Hostii
Milí farníci! Už se Vám někdy podařilo zahledět na Ježíše v proměněné Hostii a strávit s Ním nějaký čas? Zkoušeli jste Mu otevřít své nitro a pustit ho do všech místností v něm?Adorační den je skvělou příležitostí si to vyzkoušet. Není to nic složitého. Kostel bude celý den otevřený. Stačí na chvíli přijít a pobýt s Ježíšem. Není nutné se něco modlit. Stačí tam prostě být s Ním, nenuceně, jako to děláme mezi přáteli.Budeme-li chtít, tak můžeme zapálit svíčku za člověka, na kterém nám záleží. Můžeme ji rozsvítit i s myšlenkou na nějakou věc, těžkost, se kterou zápasíme, s čím se nevíme rady. Můžeme před Ježíšem rozložit i své plány, co nás v nejbližší době čeká, aby se na to podíval s námi. Nemusíme mít obavy, že by nám do toho nějak mluvil, to nemá ve zvyku. Spíš nás nechá přemýšlet. Bude s námi. Možná nás během toho napadne i pár věcí, které bychom ještě mohli nějak doladit. Možná si uvědomíme i nějaké další souvislosti, které nám pomohou vychytat všechny mouchy. Ono to není úplně od věci, když máme něco hotového, tak to ještě předložit Pánu, třeba i nějakou práci, nějaký úkol. Udělal jsem třeba dobrou zkušenost, když jsem měl před nějakou zkouškou, tak jsem celou svou přípravu své vědomosti, chodil předložit Pánu v proměněné Hostii. Bylo to pro mě takové zakončení celé přípravy a úsilí a pak už jsem mohl jít ke zkoušce, ať dopadne jak chce Bůh. Někdy jsem si říkal, to nemám šanci udělat a pak se někdy až fakt zázrakem povedlo. Adorační den bude ve čtvrtek 21.července 2022, který začneme ranní mší svatou v 6 hodin. Po ní bude příležitost k soukromé adoraci až do večerní bohoslužby v 18,30, kterou adorační den zakončíme.o. Petr Polívka
Ilustrace
20. 6. 2022
Poděkování farnosti
   Zdravím všechny kněze a farníky z farnosti na Křenové, velmi Vám děkuji za podporu v uplynulém školním roce, který jsem prožil v teologickém konviktu. Teologický konvikt je propedeutický ročník (též se mu říká přípravný či nultý), který slouží k tomu, aby člověk poznal, zda má či nemá povolání ke kněžství (respektive: zda se rozhodne pokračovat do arcibiskupského kněžského semináře s touhou stát se knězem či nikoliv).   Ptáte se, jak mladí muži rozlišují tuto otázku? Nastoupilo nás 10 za celou ČR, a celý rok jsme (až na drobné přestávky) trávili spolu: modlitbou, účastí na mši svaté, u jídla, při výuce (Písmo svaté, liturgika, nauka církve, spiritualita, literatura, rétorika, úvod do filozofie, italština, angličtina, latina), při nácvicích zpěvu, při službách (po týdnech jsme měli po dvojicích buď ministrování či umývání nádobí - dle rozpisu), při práci (jezdili jsme často opravovat faru, kde jsme betonovali, nahazovali fasádu, káceli strom, dělali skalku, sekali trávu a mnoho dalšího) a také ve volném čase (byli jsme na výletech po okolí, navštěvovali jsme muzea, koncerty, divadla).    Program byl opravdu pestrý a všechen čas byl k něčemu využitý. A během tohoto programu jsme měli několik sezení s představenými. Při těchto setkáních jsme řešili mnohé věci, včetně otázky povolání. Těžko se mi píše, jak jsem rozlišil, že tato cesta není pro mne. Nastoupil jsem s tím, že si nejsem jist, zda se mám stát knězem či třeba jednou otcem od rodiny. Zároveň se mi tato otázka v životě vracela a byl jsem si jist, že na ni chci konkrétně odpovědět. Jeden starší moudrý kněz mi poradil, že bez podání přihlášky to nerozpoznám. Podal jsem si tedy přihlášku (u pohovorů s biskupy a představenými jsem o své motivaci mluvil podobně, jak už je zde  výše napsáno), byl jsem přijat, a celý rok jsem strávil v teologickém konviktu - programem, který jsem již výše popsal.    Za tento rok jsem v hloubi uvnitř vnímal, že nejsem na správné cestě (bylo to dlouhodobého rázu - tedy celoročního), proto jsem se po roce (samozřejmě po konzultaci s otcem spirituálem, který souhlasil) rozhodl ukončit formaci na kněžství (rozhodnutí jsem učinil na začátku doby Velikonoční, přesto jsem se rozhodl a též domluvil s představenými, že zbylé dva měsíce ještě budu součástí teologického konviktu, jednak chci dotahovat věci do konce, za druhé by mohl odchod nejstaršího ze skupiny, a zároveň mluvčího, rozhodit morálku v partě. Přece jen jsme byli za ten rok coby celek hodně sehraní a nacítění jeden na druhého).    Klukům z konviktu jsem tuto skutečnost sdělil na samém konci školního roku. Pak nastalo velmi přátelské loučení.   Z konviktu odcházím s vděkem, rozhodně to nebyl ztracený rok (naučil jsem se mnohé: nejen modlitbou, studiem a prací, ale též intenzivním soužitím v poměrně malém kolektivu). Také jsem velmi vděčen za kněze, kteří slouží mše svaté a vysluhují svátosti (je snadné si stěžovat, že jeden je líný, druhý moc akční, jeden moc vážný, druhý až příliš veselý, atd.), važme si proto kněží, co bychom bez nich v církvi dělali? Kdo by sloužil mše? Ke komu bychom se chodili zpovídat? Bez biskupů a kněží není církve!    Též vám chci ještě jednou poděkovat za vaše modlitby, prosím pokračujte v modlitbách za kněžské semináře (přesto, že tam těch kluků není mnoho, tak jsou naše veškerá budoucnost), tedy modlete se jak za bohoslovce, tak za představené. Tento rok jsem byl v konviktu za brněnskou diecézi sám. Ovšem radostná zpráva je, že do konviktu jsou na následující školní rok přijati tři šikovní mladí muži, prosím o modlitbu i pro ně. S velkým díky Vám všem Váš farník Michal Šťasta
Ilustrace
6. 6. 2022
Farní pouť do Senetářova
V sobotu 14. 5. zorganizoval o. Petr pouť do Senetářova. Ze Staré osady v 8 hod. vyjel zajištěný autobus s farníky do Jedovnic, odkud se pokračovalo pěšky do Senetářova. Farníci, kteří by cestu neušli, přijeli autem. Naproti kostela sídlí muzeum perleťářství, které jsme si prohlédli. Potom byla v kostele sv. Josefa mše svatá, kterou sloužili všichni tři naši kněží, a následovala prohlídka kostela s poutavým výkladem místního p. kostelníka. Kostel v Senetářově je zajímavý tím, že byl postaven za komunismu, v letech 1969 – 1971. Nemohl být vysvěcen, až po revoluci v r. 1991 při příležitosti nových varhan. Přesto se v něm sloužily mše svaté. Také je vyhledáván z důvodu moderní architektury. Architekt Ludvík Kolek je také autorem výtvarné výzdoby kostela kromě křížové cesty. Inspiraci čerpal ve Francii. Kostel je obrazem církve, která jako loď sbírá věřící na cestách života a vede je k nejvyššímu dobru – k Bohu a tím k věčnému štěstí. Věčné světlo zdůrazňuje přítomnost Boha mezi námi. Kříž je symbolem vykoupení člověka a zvony mají vyzpívat radost z vykoupení člověka.    Po prohlídce kostela jsme se přesunuli zpět do Jedovnic, kde byl v restauraci objednaný oběd. Po něm jsme se vrátili domů. Výlet byl velmi vydařený, počasí nám přálo a zúčastnilo se víc jak čtyřicet farníků od dětí až po ty starší. Budeme se těšit, čím nás o. Petr překvapí příště.Hana HolubováVzpomínka na SenetářovFarní pouť - Senetářov 14.5.2022Momentky z farní pouti 14.5.2022Další momentky z poutě do Senetářova 14.5.2022
Ilustrace
6. 6. 2022
Vzpomínka na farní pouť - Senetářov 14.5.2022
Na sraz na Staré Osadě nás dorazilo tolik, že pro nás byl přistaven posilový spoj, který jel přímo do Jedovnic bez mezizastávek, a do kterého se i tak připletlo několik civilistů, kteří pak řešili, proč jim autobus nestaví tam, kde očekávají. Naštěstí si to pak s řidičem domluvili, a tak snad nikdo nezabloudil.    Dojeli jsme do Jedovnic, kde jsme ale zjistili, že část lidí ještě nedorazila, a tak někteří čekali a zbytek vyrážel napřed. Po mírných komplikacích jsme se ale všichni sešli za Jedovnicemi a vyrazili směr Senetářov. Bylo nás cca 50 a jeden pes.    První zastávku jsme měli u vysílače v Kotvrdovicích, kde jsme nastudovali historii z místní naučné cedule a kde se rozhodlo, že máme dost času, a tak půjdeme delší, ale o to krásnější cestou lesem, kde jsme pak naší hromadnou výpravou lehce šokovali místní dřevorubce.    Po příchodu do Senetářova jsme navštívili nejprve místní selské stavení upravené na muzeum. Zde jsme nahlédli do života našich předků a prohlédli si různé zemědělské stroje z širého okolí. Dále byla součástí výstava o perleťářství (výroba perleťových knoflíků), toto řemeslo bylo v této oblasti v 19. století rozšířené.     Načež jsme již zamířili do kostela na mši. Zdejší kostel sv. Josefa patří k moderním, dostavěn byl v roce 1971. Po samotné mši pak byl poutavý výklad o tom, jak se kostel navzdory komunistům stavěl a symbolice jednotlivých dekorací v kostele. Výklad všechny natolik zaujal, že bylo třeba volat do restaurace v Jedovnicích, že na oběd dorazíme s půlhodinovým zpožděním. I tak ale bylo třeba spěchat, a tak jsme se zrychleným přesunem přemístili do Jedovnic, kde jsme si vychutnali zasloužený oběd. Následovala pak ještě prohlídka místního kostela a pak už hurá domů.Jan ŠiprPředchozí farní pouť
Předchozí měsíc  Květen 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT SO NE
1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová