Historie

Historie chrámu

Základní kámen našeho farního kostela byl položen a posvěcen 18. srpna 1910. Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie je uceleným autorským dílem architekta Franze Holika – od urbanistického řešení až po detaily vnitřního vybavení a výzdoby. Stavba má půdorys kříže, na severní straně je uzavřena kněžištěm, ke kterému přiléhá kaple a sakristie, v roce 1970 rozšířena o přístavbu.

Budování kostela vedl stavitel Josef Miller. Stavba byla technicky náročná, základy v bažinaté půdě musely být podloženy betonovým roštem. Byly použity moderní materiály – litý beton na klenbu hlavního prostoru a ocelová konstrukce pro střešní krov.

Stavba byla realizována v letech 1910 – 1913, jeho vybavení a výzdoba 1912 – 1915. Liturgické vybavení postupovalo jen zvolna. V den svěcení kostela chyběly lavice, zpovědnice, obrazy bočních oltářů aj. Tyto nedostatky byly odstraněny v průběhu následujících dvou let. Křížová cesta byla doplněna až v roce 1924.

Kostel byl vysvěcen biskupem Huynem 18. ledna 1914. Svěcení chrámu se konalo neobyčejně slavnostním způsobem. Účastnili se ho kromě zástupců kolegiátní kapituly představitelé města, země, armády aj. Dále byli přítomni i členové panujícího rodu, arcivévoda Bedřich Habsburský s manželkou Alžbětou, kteří věnovali hlavní oltář. Architekt Franz Holik, autor projektu, a inženýr Emanuel Straka, který vykonával stavební dohled, byli po mši svaté v sakristii dekorováni záslužným zlatým křížem s korunou.

Dva dny po svěcení se nový chrám stal farním kostelem, když na něj byla listinou biskupa Huyna přenesena farní správa od kostela sv. Maří Magdalény. Pod jeho správu spadá také psychiatrická léčebna v Černovicích. Původní území farnosti bylo v roce 1924 rozšířeno o Nové Černovice.

Kostel na Křenové upoutává zdaleka 60 metrů vysokou věží, která je krytá trojdílnou helmou z měděného plechu. Ve věži jsou zavěšeny dva ocelové zvony, dar majitele slévárny Jindřicha Storka. Hlavní portál zdobí reliéf zvěstování Panny Marie z umělého kamene. Veliké okno nad ním zachycuje výjev, jak sv. Alžběta Durynská rozdává almužnu chudým. Menší okno zdobí malba Krista Krále. Do kostela vedou tři vchody. Tomu odpovídají tři předsíně a nad nimi trojdílný kůr.            

Interiér kostela působí uceleným dojmem. Chrámová loď je zaklenuta valenou klenbou. Secesní nástěnnou malbu navrhl vídeňský malíř Hans Kalmsteiner a provedl František Kolbábek z Náměště nad Oslavou. Uplatnily se tu mariánské symboly lilií a růží, v kněžišti emblémy invokací loretánské litanie.

Barevné okenní vitráže zhotovil brněnský závod Evžena Škardy podle návrhů malíře Jaroslava Malého. V západní stěně vidíme okna se sv. Aloisem, sv. Mikulášem, sv. Janem Nepomuckým a biskupem, jehož jméno neznáme, s nemocným. Velké okno příčné lodi zachycuje boje se Švédy, dále na něm vidíme brněnské paladium - milostný obraz Panny Marie Svatotomské a postavu P. Martina Středy, rektora jezuitské koleje. Oválná okna v kněžišti představují sv. Filoménu, sv. Jana Křtitele, sv. Jana Bosca a sv. Jana Marii Vianneye. Okno v kapli má jako motiv zasnoubení Panny Marie. Okna ve východní stěně byla na konci 2. světové války zničena výbuchem bomb a vitráže byly nahrazeny čirým sklem. O oknech v průčelí kostela (sv. Alžběta Durynská a Kristus Král) jsme již hovořili.

Menza a svatostánek hlavního oltáře jsou zhotoveny z bílého mramoru a z umělého růžového mramoru, z něhož je též retabulum (oltářní nástavec nad menzou). Patrony donátorů představují bronzové sochy sv. Bedřicha a sv. Alžběty Durynské. Působivý oltářní obraz vytvořil brněnský malíř Johann Friedrich Wacha. K Panně Marii Immaculatě v bílé říze se upínají klečící postavy sv. Petra a Pavla, patronů města, spodní okraj vyplňuje veduta Brna. Podlahu kněžiště zdobí znak biskupa Pavla Huyna.

Levý boční oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova zdobí obraz J. F. Wachy a adorující postavy donátorů - válečného invalidy a jeho matky. Vpravo je boční oltář sv. Josefa s obrazem od Eduarda Csanka.

Kazatelnu zdobí reliéfy čtyř evangelistů. Oltář svatého Kříže v pravé příční lodi pochází z kaple psychiatrické léčebny a do secesního vybavení kostela nezapadá. Osmiboká křtitelnice - protějšek kazatelny - je zdobena reliéfy církevních Otců (sv. Řehoř, Augustin, Ambrož a Jeroným) a dalšími motivy.

Architekt Holik navrhl v secesním slohu také dřevěné lavice a zpovědnice. V letech 1967 - 1983 probíhala celková oprava kostela a restaurátorské práce v interiéru. Po liturgické reformě 2. vatikánského koncilu byl v roce 1968 pořízen obětní stůl podle návrhu Ludvíka Kolka. Opravy zajišťoval tehdejší duchovní správce P. Bohuslav Cemper.

Končíme pohled do historie i prohlídku našeho farního kostela. Secesní kostel Franze Holika je ojedinělým dílem svého druhu. I dnes obdivujeme ornamentální styl, který je pro tento sloh charakteristický. Stavba sama, vnitřní malba, vitráže i vybavení chrámu tvoří umělecky ucelené dílo a současně důstojný stánek Boží. V lednu tohoto roku uplynulo 100 let od jeho vysvěcení.

Važme si dědictví našich zbožných předků. S radostí navštěvujme mši svatou a pobožnosti, které jsou tu pro nás. Využijme vzácných příležitostí, kdy je umožněna adorace Nejsvětější svátosti. Podle svých možností pomáhejme udržovat tento chrám v provozu příspěvky či přímo přiloženou rukou k dílu, například při jeho úklidu. Pán Bůh vám to odplatí.

Oldřich Lanča