ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
25. 9. 2015
Potáborové setkání
V neděli 20. 9. po mši svaté v 11 hodin proběhlo na faře potáborové setkání. Sešli se zde táboroví vedoucí, děti i jejich rodiče.   Na úvod jsme shlédli prezentaci několika fotek, abychom si připomněli, jak bylo na táboře skvěle. A protože během promítání mnohým z nás vyhládlo, a protože se z kuchyně linula magická vůně, pokračovalo se obědem. Podával se výtečný bramborový guláš, a to ve variantě klasické, houbové i pikantní. Všichni jsme si moc pochutnali. A zatímco guláš byl dílem šikovných tatínků, dezert, který následoval, byl dílem šikovných maminek. Podávaly se palačinky, taštičky s marmeládou a drobné kuličky obalované v cukru. Přestože mnozí z nás už měli po guláši plná břicha, bylo velmi těžké tomu sladkému pokušení odolat. A tak jsme mlsali a při tom koukali na druhou prezentaci fotografií, která byla obohacená o komentáře táborových vedoucích. A protože nejen chlebem (a taky gulášem a palačinkami) živ je člověk, navázali jsme zpěvem. Za Julčina hudebního doprovodu jsme zpívali oblíbené písně z Koinonie, které jsme se naučili na táboře. Když dozněla poslední píseň, odešly děti ven na dvůr, kde si ještě zahrály několik her. Na závěr celého setkání dostali všichni účastníci od otce Petra DVD se všemi fotkami z tábora. A protože jich bylo hodně, tak je někteří prohlíží určitě ještě dnes:-) Další foto z tábora
Ilustrace
25. 9. 2015
Rakouské kláštery a městečko Pulkau očima našich farníků
Poslední letní sobotu se uskutečnil farní zájezd do cisterciáckých klášterů Heiligenkreuz a Lilienfeld a malého městečka Pulkau s gotickým kostelem Svaté krve Páně a kostnicí sv. Bartoloměje. Duchovní oporou nám byli otcové Petr, Ladislav a Zdeněk. Po umělecko-historické stránce nás slovem doprovázela paní dr. Hockeová. Vznik řeholního řádu cisterciáků Řád vznikl na přelomu 11. a 12. století v rámci reformace řádu svatého Benedikta. Reformace znamenala návrat ke kořenům k původní Benediktově řeholi. Počátky reformního hnutí vznikly v benediktinském opatství v Cluny a odvíjely se od nespokojenosti několika řeholníků, kteří si uvědomovali, že se život v klášteře odklání od původních principů, na jakých byl řád založen, to je žít v chudobě a v duchu hesla modli se a pracuj. Benediktinský řád a především opatství v Cluny zastávalo důležitou úlohu na poli hospodářském i politickém. Disponovalo také velkým jměním a mohlo si proto dovolit bohatou výzdobu svých budov a užívat si nashromážděného majetku. Počátky cisterciáků jsou spjaty především se jménem sv. Bernarda z Clairvaux, který kladl důraz na vnitřní zbožnost bez potřeby vnější okázalosti. Byl vůdčí duchovní osobností a zasloužil se o rozšiřování a zakládání nových klášterů. Místa pro budování nových klášterů byla vybírána v údolích řek v odlehlé krajině, kterou řeholníci postupně kultivovali. Jejich zásluhou byly kolonizovány pusté oblasti střední a západní Evropy. V takových lokalitách byly založeny i námi navštívené kláštery.  Heiligenkreuz  Naše první zastávka byla v dolnorakouském městečku v areálu cisterciáckého kláštera založeného v roce 1133. Na rozlehlém nádvoří upoutal naši pozornost barokní sloup Nejsvětější trojice a také nápis na nároží jedné z budov, který připomínal návštěvu papeže Benedikta XVI. v září roku 2007. Následovala prohlídka starobylé baziliky, nádherné křížové chodby i kapitulní síně s prvky románské a gotické architektury. Přenesli jsme se tak v myšlenkách do dávných dob o několik století zpět. Zajímavostí je, že za celou dobu trvání nebyla činnost v klášteře přerušena, proto zní při liturgiích gregoriánské chorály nepřetržitě od založení kláštera až do dnešní doby. Největší zážitek nás čekal v nově zbudované meditační kapli, kde jsme na závěr mše svaté, kterou sloužil otec Ladislav společně se svými spolubratry ve výroční den svých narozenin, uctili relikvii sv. Kříže. Klášteru ji z pouti ze Svaté země přivezl Leopold V. Babenberk.  Lilienfeld  Odpoledne jsme si prohlédli rozsáhlý cisterciácký klášter v Lilienfeldu založený počátkem 13. století. Vnitřek klášterního chrámu Nanebevzetí Panny Marie je vybaven již barokním mobiliářem v kombinaci s černým mramorem. Nad svatostánkem hlavního oltáře je uložena relikvie Svatého kříže. Jako zajímavost uvadím stopy dvou osob se vztahem k naší vlasti. V kostele je náhrobek Markéty Babeberské první manželky Přemysla Otakara II. a ve městě v parku pomník Matyáše Žďárského, učitele, malíře, sochaře, cestovatele a především průkopníka alpského lyžování a později také lavinového experta.  Pulkau  Na závěr naší cesty nás přivítalo malé, starobylé městečko na návrší s farním románským kostelem a starobylou kostnicí ze 13. století. Průvodcem nám byl trpělivý kostelník. V chrámu Svaté krve Páně v centru města upoutal naši pozornost gotický skládaný oltář. Do autobusu jsme nastupovali už po setmění s radostí pěkně prožitého dne. Za organizaci, tlumočení a duchovní doprovod náleží poděkování našim kněžím a za rozsáhlý odborný výklad paní dr. Hockeové. Další záběry z farního zájezdu
Ilustrace
25. 9. 2015
Studna v kostele
V našem kostele se objevila studna. Nevěříte? Objevila se před obětním stolem ve středu 23. září, kdy večerní mší svatou bylo zahájeno první setkání pastorační rady v novém školním roce. Vedle studny byly rozmístěny archy papíru se záhadnými nadpisy. Vlevo to byly tyto - "Podívejte se, jak se milují." "Podívejte se, jak drží pohromadě!" "Podívejte se, jak si pomáhají!" "Podívejte se, jak se dělí." A vpravo - "Podívejte, jak jsou udření." "Podívejte, jak jsou vyřízení." "Podívejte, jak se hádají." "Podívejte se, jak jsou uhonění." Nad studnou byly postaveny dva košíčky, jeden se zelenými lístečky a druhý s lístečky červenými. Záhada byla postupně rozluštěna otcem Petrem až po evangeliu. Nejprve ministranti rozdali nám přítomným v kostele lístečky a měli jsme je přiřadit ke studni na archy papíru s nadpisy, které by nejlépe vystihovaly naše pocity o farnosti, o farní radě. Nejvíce zelených lístečků bylo pod nadpisem "Podívejte se, jak si pomáhají!" a červených pod "Podívejte se, jak jsou uhonění." Potom nám otec Petr líčil vztahy prvních křesťanů, kteří byli jedno srdce a jedna mysl. Dále vyprávěl zajímavý příběh o mladíkovi, který hledal po celém světě bratrství. Až u studny mu stařec prozradil, že je ukryto na dně studny. Mladík udělal řadu pokusů, ale bratrství se mu ze studny neozvalo. Poté zkusil vytahovat ze studny vyčnívající provaz, nejprve sám, pak za postupné pomoci přidávajících se kolemjdoucích. Pořád to nešlo, každý táhl jinak. Nakonec bylo zapotřebí spojit síly a sladit rytmus všech, co táhli. Sjednotit se v úsilí. Vytažené zrezivělé vědro plné bahna a kamení však všechny trpce zklamalo. Až se objevil opět stařec a s úsměvem na rtech pravil, že bratrství je připevněné na konci provazu. Ale na opačném konci, než si všichni mysleli. I v pastorační radě, ve farnosti, je třeba vzájemně se sladit a pro dobro všech využívat svěřené dary. Jak jsme o to prosili mimo jiné v hluboce působivých přímluvách - abychom vždy dovedli vyslovit své názory, potřeby i obavy a abychom s upřímností a uctivostí k sobě navzájem hledali cesty k řešení. Abychom se nehádali, abychom nebyli uhonění, udření, vyřízení… Ale abychom žili v bratrském společenství, ve vzájemné lásce, v ochotě pomáhat si a dělit se. Také aby naše farnost nebyla jakýmsi supermarketem, kde jde o atraktivní nabídky, akce apod., ale aby poskytovala základní potraviny pro tělo i pro duši, aby byla školou života, aby sjednocovala, dávala dohromady. Prosme proto s Pannou Marií o Ducha Svatého, aby nás uzdravoval, proměňoval, vedl a sjednocoval, aby naše farní rodina byla přívětivým domovem všem. Mše sv. s pastorační radou
Ilustrace
6. 9. 2015
Farní tábor
   Nezačalo to úplně nejlépe – hned v Brně jsme museli dlouho čekat na zpožděný autobus. Čas jsme se snažili využít co nejlépe, a tak jsme se již v Brně seznámili různými hrami. Po náročné cestě nás čekalo příjemné uvítání v Hobitíně, neboli Mrákotíně. Od našich kuchařek už jsme měli navařeno a po občerstvení jsme se vrhli do her. Své kouzlo měl i večerní program, kde se představila rada Středozemě, a trpaslíci se rozdělili do rodů. Převleky vedoucích byly opravdu přesvědčivé. Děti se dohadovaly, jestli je Gandalf čaroděj nebo otec Petr. Den jsme zakončili modlitbou a odebrali se sbírat sílu na náročnou výpravu, na kterou jsme se rozhodli všichni vypravit. Každý den jsme se zaměřili na něco jiného – první den to bylo hledání pokladů.  V neděli byla tématem vyrovnanost. Měli jsme se utkat se zlobry, kteří nám zkřížili cestu. Jako rozcvičku jsme se naučili hobití tanec, a poté jsme se naučili pár písniček na mši, kterou jsme měli v místním kostele. Po mši jsme si vyráběli měšce, abychom si měli kam ukládat stříbrňáky za hry a úkoly. Každý si ho vyzdobil po svém a byl tak originální. Zlobrům jsme unikli a tak jsme opět mohli děkovat Pánu za ten den.  Další den jsme se zaměřili na vynalézavost a ocitli jsme se v Mlžných horách. Trpaslíci se museli potichu dostat přes hory tak, aby je neslyšeli skřeti. Každý si také musel najít svůj vlastní prsten. Museli jsme být také vynalézaví v obraně proti vosám, které byly pomalu horší než zákeřní zlobři. Ještěže jsme měli po ruce naši úžasnou zdravotnici Peťu neboli Bilba, která vždy pečlivě ošetřila sebemenší štípnutí. Horké počasí nebylo tak hrozné, když jsme měli po ruce tolik rybníků a stinných lesů. Večer byla otevřena Gandalfova škola, kde děti plnily úkoly v různých oborech. Thorin vedl zdatnost, Bard zručnost, Bilbo učil přírodovědu a zdravovědu, Elrond orientaci v mapách, Arwen angličtinu, Gandalf moudrost, Galadriel hudbu a Balba umění. Během „školy“ se děti naučily střílet z luku, zpívat či vytleskávat písničku, vyprávět příběh, verše z Bible, poznávat různé rostliny a spoustu dalších užitečných dovedností.     V úterý jsme se dostali do Temného hvozdu, kde jsme si mohli vyzkoušet naši vytrvalost. Kromě jiného jsme museli také zachraňovat Bombura, který spadl do naší imaginární řeky. Při nesení nešlo o rychlost, ale o opatrnost. Také jsme testovali naši obratnost a proplétali jsme se pavučinovou dráhou. Každý rod se také musel naučit několik říkanek. Každý zvolil jinou taktiku – někdo se verše naučil sám, jiní si to pečlivě rozdělili, aby se každý zapojil. A protože byl den především o vytrvalosti, byla oceněna skupinka, která se vytrvale učila, i když už všichni ostatní skončili. Večer byla pro nás připravena ohromná hostina a občerstvení bylo za stříbrňáky. Když měl někdo nedostatek, tak ho další pozval – na nebeské obláčky či buchtu elfího muže. Ve středu jsme museli být odvážní – vydali jsme se na výlet. K Osamělé hoře. V autobuse jsme všichni vydrželi v tichu a po desetiminutové jízdě už byla na řadě svačina. Šli jsme pomalu – cestou jsme obdivovali kozy i žáby a další zvěř. Na zřícenině Štamberk jsme měli mši pod širým nebem. Děti seděly i na improvizovaném oltáři, ze kterého nakukovaly, kam se dalo.  Ve čtvrtek jsme se museli sjednotit, abychom mohli společně zabít draka. Na výletě se nám nepodařilo najít vchod do jeskyně, a tak jsme v hledání pokračovali. Pomohl nám vzkaz, který byl ukrytý v muffinu. A tak jsme se dostali do jeskyně. Pro děti to bylo něco jako stezka odvahy. Náš sklep – který představoval jeskyni – byl velmi temný a strašidelný. Nejen díky drakovi, který děti „strašil“ nejrůznějšímu zvuky. Našli jsme poklad – diamanty. Museli jsme se ale vyhýbat skřetům při sbírání diamantů. Odpoledne jsme hledali své ztracené zbraně a pak hurá na draka! Drak byl zabit – dokonce jsme si na něj mohli i sáhnout! V noci jsme si ještě podali ty odvážlivce, kteří se dopoledne ve sklepě odmítali bát. Připravili jsme si pro ně nehorázně děsivou stezku odvahy. Konečně se báli i oni!  V pátek jsme se soustředili na nesobeckost. Ráno jsme si malovali své opět originální štíty a chystali se k boji – trénovali jsme rychlost, maskování… Odpoledne jsme se vydali na stanoviště v lese, které Bard určil jako místo pro bitvu. Večer nás čekalo vyhodnocení – bylo těžké udělat pořadí z tolika šikovných trpasličích rodů. Vždyť každý vynikal něčím jiným! Děti si ještě vybraly ceny podle chuti a už byla závěrečná hostina, bohatá na výborné speciality. Ráno jsme museli opustit Hobitín velmi brzo, ale už se všichni těšíme na další výpravu, která se uskuteční již příští rok! Nechme se zatím překvapit kam. Potáborové setkání bude v neděli 20.září 2015 po mši sv. v 11.00 hod. na faře. Fotografie z farního tábora Předchozí farní tábor: Farní tábor 2014
Ilustrace
27. 6. 2015
Jak probíhá příprava na biřmování :-)
Je to již nějakou neděli na zpět, přesněji neděle 19. 4. 2015, kdy naši farnost navštívil generální vikář Mons. Jiří Mikulášek. Bylo nám ctí a jistě i jemu, neboť mohl skupině mladých lidí udělit svátost biřmování. Je to jistě důležitá část života pro každého křesťana, ale hlavní je již příprava, aby člověk pochopil s čím (kým) má tu čest. My se rozhodli věnovat přípravě dva roky. Není to úplně krátká doba, ale když víte proč svůj volný čas obětujete, napadne Vás, že je to naopak krátké. Neboť ani za dva roky nepochopíte vše. To je dobré si ujasnit hned na začátku, než se k přípravě na biřmování napíšete. Možná byste byli zklamaní, naštvaní, nešťastní. Bylo by to ovšem velké nedorozumění. Náboženství a vše co k němu patří zkoumá člověk po celý život. Příprava Vám jistě v mnohém pomůže a donutí Vás přemýšlet. Tak jako v našem případě. Nebylo to formou učitel a žáci, nýbrž společná práce a zamyšlení. Pročetli jsme skutky apoštolů, vždy jsme si řekli, co nás zaujalo. Bylo zajímavé, že i jedno jediné slovo může člověka oslovit a dát textu najednou jiný rozměr. Není to jen příběh, je to poselství. Taky jsme měli různé víkendové akce. Tam jsme se všichni lépe seznámili, a to taky hodně pomohlo vztahům mezi námi. Jeden už se nebojí se nějak projevit nebo plácnout, co jej napadne. Když toho na nás bylo moc a víkend byl daleko, zašli jsme na bowling. Na který nás pozval osobně náš pan farář Petr Polívka. Ještě jednou: děkujeme!!! Den před biřmováním jsme šli na pouť do Sloupu, o které jistě většina z vás slyšela. Šli s námi i naši biřmovací kmotři a kmotry. Byla to pěkná tečka na závěr naší přípravy. Udělení svátosti biřmování je další krok, ale jistě ne poslední. Pokud by tomu tak bylo, nic jsme nepochopili a jsme k politování hodní. Tak všem biřmovaným přeji hodně zdaru!
Předchozí měsíc  Říjen 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová