ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
14. 10. 2014
Uvedení pastorační rady farnosti
   V neděli 12. října 2014 se v našem kostele při mši svaté v 9.30 událo historicky první uvedení nové pastorační rady farnosti do své služby. Otec Petr ve své promluvě vyjádřil přání, aby v naší farnosti mohla vznikat, růst a prohlubovat se hluboká přátelství, aby se tu nikdo necítil odstrčený a sám. Abychom byli ještě víc živým společenstvím, v němž by se lidé vzájemně poznávali a vnímali jako učedníci stejného Pána a jako bratři a sestry. Abychom mohli odcházet povzbuzeni a připraveni přijmout každodenní námahu a starosti. Aby lidé, kteří naši farnost navštíví, mohli jednou říci: Jen se podívejte, jak se milují! Dále pokračoval otec Petr v úvahách o pastorační radě farnosti. Je totiž potřeba, abychom o sobě navzájem věděli, abychom se více poznávali a více si mohli pomáhat a podporovat se. Nejdůležitější je, řekl ve své homilii také otec Petr, aby ve farním společenství mohl růst a prohlubovat se i náš vztah k našemu Pánu, aby on sám byl králem naší farnosti, aby nás spojoval a sjednocoval v názorech, představách i hodnotách. Abychom všichni mohli spolu s naší křenovskou Pannou Marií vztahovat naše ruce plné radosti i bolesti k Pánu, aby v nás probouzel ochotu ke smíření, abychom si dokázali naslouchat a vzájemně podávat ruce, aby v naší farnosti vládla upřímná touha po porozumění.  Ještě před ohláškami vyzval otec Petr všechny členy nové farní rady, aby předstoupili před obětní stůl ke slavnostnímu slibu a k převzetí dekretů. Položil jim otázku: „Chcete svědomitě plnit své poslání v pastorační radě a přispívat k růstu Božího království v naší farnosti?“ Pak přistupoval ke každému zvlášť a při podání rukou přijímal slib: „Ano, to slibuji. Kéž mi Bůh pomáhá.” Věkově mladší členové byli plní euforie a optimismu, což vyjadřovali zářivými úsměvy. Starší členové si už patrně uvědomovali vážnost situace a očekávanou tíhu odpovědnosti. Každopádně věřme, že to byl pro všechny požehnaný start pro dobrou práci v pastorační radě.  Členové pastorační rady budou pracovat ve všech oblastech potřebných pro optimální život farnosti (správa kostela, ekonomika, děti a katecheze, rodiny, mládež, senioři, hudba a zpěv, skauti a ministranti, technické záležitosti, provoz fary apod.). Lidé se mohou ve všech těchto záležitostech na jednotlivé členy farní rady s důvěrou obracet. Jejich seznam s fotkami a kontakty najdou na webových stránkách farnosti. Fotografie z uvedení pastorační rady
Ilustrace
23. 9. 2014
Skautský tábor 89. oddílu
Letní tábor lze právem považovat za vrchol celoroční činnosti každého skautského oddílu, a ne jinak je tomu v případě toho našeho. Ten letošní se konal v půli července na tábořišti u Žižkova pole na Vysočině, kde pravidelně táboříme již mnoho let. Strávili jsme dva týdny v těsném sepětí s přírodou – spali jsme v indiánských stanech tee-pee, učili se rozdělávat oheň, ošetřovat zranění, poznávat rostliny, pomáhat s přípravou jídla, pracovat se dřevem. Přesto jsme měli k dispozici veškerý komfort v podobě prostorné jídelny, plně vybavené kuchyně (kde nám kuchař s pomocí ostatních vařil samé dobroty), indiánské sauny nebo sprchy s horkou vodou. Zároveň jsme si užili spoustu zábavy při hrách a soutěžích, výletech, i jen tak při pobytu se svými kamarády. Z táborového programu zmíním také jeho duchovní část, která kromě nedělních výprav na bohoslužby do okolních vsí a dalších menších programů zahrnovala letos poprvé mši svatou přímo na našem tábořišti, kterou pro nás sloužila vzácná návštěva – otec Petr.   Součástí každého našeho tábora je celotáborová hra, která je stylizována do jednotného tématu s legendou, kostýmy a scénkami, a proplétá se celým táborovým programem. Na letošním táboře jsme se ve hře založené na filmu „Království nebeské“ stali na celý tábor rytíři, kteří se vydávají na křížovou výpravy do Svaté země. Kromě toho, že hra zaručila spoustu zábavy pro účastníky (a nutno dodat, že i pro nás vedoucí) měla i samostatný výchovný smysl. Účastníci tábora se snažili chovat pole rytířských ideálů, tedy čestně, zdvořile, odvážně apod. Zároveň se však učili toleranci k jiné kultuře a náboženství – v průběhu hry poznali, že se i mezi křesťanskými rytíři mohou nacházet fanatičtí násilníci, a naopak mezi muslimskými bojovníky čestní protivníci, se kterými je možné udržovat přes odlišné názory a vyznání vzájemný respekt. Toto poselství bylo završeno závěrečným uzavřením míru a společnou slavnostní hostinou.
Ilustrace
22. 9. 2014
Farní pouť „Střípky z mozaiky života sv. Zdislavy“
V sobotu 20. září nastal den naší dlouho očekávané farní poutě. Předpověď počasí hrozila odpoledními dešti a bouřkami, přesto byla nálada ve vlaku dost veselá. Bylo nás tolik, že jsme s přehledem zabrali celý vagón. Doprovázeli nás dva naši kněží – otec Petr a otec Zdeněk. Bujará nálada farních poutníků nepolevila, ani když okna vlaku zastřela hustá mlha. Po výstupu na nádraží v Ořechově jsme vytvořili společně opravdu velký komunitní kruh, ve kterém jsme začali pouť modlitbou a požehnáním. Svatá hora je mimořádné místo. Pojmenování „Svatá“ pochází s největší pravděpodobností z dob cyrilometodějských misií. Snad právě odtud ponejprv v tomto kraji zaznělo slovo Boží z úst věrozvěstů nebo jejich učedníků. Je to zároveň poutní místo spojené se svatou Zdislavou, nacházející se mezi obcemi Kadolec, Heřmanov a Ořechov. Svatá Zdislava, která se narodila v nedalekém Křižanově a měla ráda přírodu a poustevničení, se sem ráda a často chodívala modlit. Pouť jsme proto obětovali za rodiny a zvlášť za naši farní rodinu. Putováním nás provázely „Střípky z mozaiky života svaté Zdislavy“. Bylo to deset zastavení v průběhu cesty, při nichž jsme mohli nahlédnout do některých okamžiků života této světice, zahrát si tematické hry, zasoutěžit si, něco si vyzkoušet nebo si vytvořit. Polední modlitbu pak při zvukové kulise šumějícího lesa vedl opět otec Zdeněk. To už sluníčko naplno svítilo a hřálo. Mladší poutníky nejvíce bavilo přenášení nemocných, honička se šátky (uzdravování), vedení nevidomých (prohlédnutí slepých), společná šňůra všech se zavázanýma očima (zde jsme v délce a počtu udělali určitě rekord), sbírání bylinek a míchání lektvarů, hledání šperkovnice paní Zdislavy z Lemberka (zřeknutí se všech ozdob krášlících hradní paní), chůze nerozdělitelných (manželství), hledání členů rodiny, ze které sv. Zdislava pocházela. Téměř všichni poutníci (bez rozdílu věku) si vyzkoušeli chůzi nevidomých, hod špejlí (stavba kostela a špitálu) a zahánění strachu. Kousek pod vrcholem si každý vytvořili z větví svůj kříž, do kterého si promítl své bolesti, problémy, obavy, nejistoty, smutky a strachy. Všechno to těžké jsme po vzoru sv. Zdislavy přinesli na vrchol, kde nám při mši svaté otec Petr naše kříže požehnal a mohli jsme je symbolicky vložit do Božích rukou a Jeho vůle. Tato bohoslužba (sloužená otcem Petrem a otcem Zdeňkem) na vrcholu Svaté hory, kde se nachází působivý altánek se sochou sv. Zdislavy, se stala pro nás největším a nezapomenutelným prožitkem. Bylo nás více, protože se přidali další farníci, kteří přišli od aut z Kadolce. I při zpáteční cestě nám počasí přálo a mohli jsme se sytit kouzlem vysočinské krajiny. První kapky deště nás zastihly až těsně před nástupem do večerního vlaku. Ale to už jsme byli v bezpečí. Bohu díky! Všude dokola totiž hustě pršelo. Vlak si to mířil nezadržitelně k Brnu a vagón našich farních poutníků byl nejhlučnější a nejveselejší z celé soupravy. Fotografie z poutě Momentky z poutě Svatá hora z různých úhlů Co ještě neuniklo našim kamerám:-)
Ilustrace
27. 8. 2014
Farní tábor „Po stopách Adama a Evy“ v Lovčicích u Kyjova
   V sobotu 16. 8. jsme se sešli na hlavním nádraží a vlakem odjeli do Jestřabic, směrem na Kyjov. Odtud jsme pokračovali 6 km po modré značce, která nás dovedla do Lovčic. Ubytovali jsme se na zdejší faře. Celkem nás bylo 18, z toho 10 dětí a 8 vedoucích. V den příjezdu byly děti rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina si zvolila jméno „Farníci“, druhá se pojmenovala „Jožkogang“. Obě družiny představovaly Izraelity, kteří se vydali ve stopách Adama a Evy biblickými dějinami. Každý den čekalo děti setkání s nějakou biblickou postavou. V sobotu se setkali s Adamem a Evou a také se Židem, který jim dal první peníze – šekely. Děti je během pobytu dostávaly za splněné úkoly nebo třeba za úklid. Každý kdo zlobil, o ně ale velmi rychle přišel. Všichni Izraelité dostali i pásek, na který si každý den přišívali drobné upomínky od postav, s nimiž se setkali. Těmto upomínkám jsme říkali „izraelky“ a byly vyrobené obvykle z papíru. První izraelkou bylo jablko. Večer probíhalo vyhodnocení her a každá skupina získala nějaké body. Jeden bod znamenal jednu „stopu“ do mapy. Každý den jsme také završili společnou modlitbou a den první navíc táborákem.   V neděli ráno nás probudila zvučná píseň a my vyběhli na rozcvičku do ranní rosy. Pak úklid, hygiena, snídaně. V 9:00 jsme šli do místního kostela na mši, kterou sloužil otec Petr. Pak už nás očekával Noe se svými úkoly. Nejdřív si každá družina postavila archu z papírových ruliček a krabiček, potom do ní hledala zvířata. Večer jsme obě archy spustili na vodu. Obě plavidla byly plavby schopné, tedy alespoň na pár minut. Noe nás naučil vytrvalosti a obdaroval nás izraelkou ve tvaru archy. Po večeři nás čekalo překvapení – první židovský obchůdek. Každý, kdo měl nějaké šekely, si mohl nakoupit nějakou mlsotu, např. popcorn.   V pondělí jsme se potkali s Abrahámem, který nás učil poslušnosti. Děti se proměnily ve slepé ovce, které musí následovat hlas svého ovčáka, aby našly ohradu. Odpoledne jsme se šli osvěžit do nedalekého rybníka.     Úterý proběhlo pod velením Davida, který nás měl naučit mazanosti. Dopoledne malí izraelité plnili úkoly na louce a v lese. A přestože pršelo, všichni došli do cíle. Pak na děti čekal zápas s medvědem (přetahování). Nejvíc se jim ale líbil souboj s Goliášem, protože se mohly trefovat míčky přímo do Goliáše, kterého ztělesnil Pepa. V poslední hře museli všichni prokázat svou mazanost a obelstít Saula. Úkolem všech dětí bylo posbírat z blízkosti Saula drobné předměty tak, aby si toho Saul nevšiml. Večer jsme se zúčastnili mše svaté v kostele. Ve středu jsme vyrazili na výlet s Jonášem. Sotva jsme vyšli, potkali jsme zdejšího farníka, který nás pozval na návštěvu svého stavení. Ukázal nám své dva koně, psa Luckyho a poštolku. Na rozloučenou nám věnoval několik rajčat a ještě nás kus cesty doprovodil. Příběh z Jonášova života nás poučil o tom, jak být spravedliví a dnešní výlet nás zase naučil, že i cesta může být cíl. Přestože se nám výlet nečekaně prodloužil, nepropadli jsme zoufalství. V závěru cesty se ukázalo, že některým z nás ještě zbývají síly i na závěrečný běh. Zpět na faru jsme došli až navečer, a výlet jsme ukončili společnou bohoslužbou v zahradě. Po večeři měly děti možnost utratit další šekely v židovské kavárničce.   Ve čtvrtek nás provázel prorok Izajáš. Snažil se nás naučit, jak být pevný ve svých zásadách. A taky si pro děti připravil nějaké hry. Jednou z nich bylo plnění různých úkolů, na které měla pouze minutu času (udělat 50 dřepů, vyluštit křížovku, uhádnout hádanky, složit papírovou lodičku apod.). Odpoledne šly děti na přírodovědnou procházku, kde poznávaly různé rostliny a stromy. Následoval krátký přírodovědný kvíz, kde naprosto suverénně zvítězili členové Jožkogangu. Večer jsme všichni opékali špekáčky a veselili se u táboráku.   V pátek dopoledne jsme se vydali na prohlídku místní kapličky a kostela s oním farníkem, kterého jsme poznali ve středu. Byl to velmi zajímavý výklad. Lovčický kostel je velmi pěkný, plný světla a uvnitř skrývá krásné mozaiky. Odpoledne nás učila odvaze královna Ester. Každý z Izraelitů měl dokázat svoji odvahu splněním alespoň jednoho úkolu: vypít neznámý nápoj, najít cizí předmět v kyblíku s neznámým obsahem a jít potmě do sklepa. Ukázalo se, že máme mezi sebou samé odvážlivce, protože všichni splnili všechny tři úkoly. Přímo od královny Ester jsme vyšli do Jeruzaléma, cíle naší cesty. Úkolem všech Izraelitů bylo společnými silami obnovit zničený Šalamounův chrám. Nejdříve našli v lese místo vhodné pro stavbu chrámu. Zatímco někteří hledali plán, popis a vybavení chrámu, stavěli jiní jeho půdorys z větví. A další zase luštili text modlitby. Nakonec jsme všichni zapálili svíčky a pomodlili se vyluštěnou modlitbu. Cesta Izraelitů byla u konce. Večer jsme se zúčastnili v kostele naší poslední mše svaté, kde jsme se rozloučili s lovčickými farníky.  Pak jsme šli zpět na faru, kde na nás místo obvyklé večeře čekala izraelská restaurace. Děti se usadily ke čtyřem stolům, na každém z nich byl jídelní lístek. Polovina jídel byla zadarmo (to byl dar od tzv. izraelské rady), ostatní bylo možné koupit za nastřádané šekely. Nabídka byla velmi pestrá (krupičná kaše, palačinky, pudink, buchty,….) a obsluha z řad vedoucích a kuchařů měla co dělat, aby uspokojila náročnou klientelu. Po večeři následovala krátká zdravotní procházka a nakonec vyhlášení vítězů, rozdávání diplomů a odměn. Do cíle cesty – Jeruzaléma - došli všichni. Jožkogang měl ale přece jenom o nějaký ten bodík navíc, takže jeho členové měli právo jít si pro odměny jako první.    V sobotu jsme rychle sbalili kufry a batohy, uklidili faru a vyrazili do Jestřabic na vlak. V průběhu tábora se utvořilo pěkné společenství kamarádů a tak se nám neodjíždělo snadno. Celý letošní tábor zakončila mše svatá v našem kostele na Křenové.
Ilustrace
5. 7. 2014
Modlitební triduum matek
V našem kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie se ve dnech 27. 6. - 29. 6.2014, vždy v 17h 30 min., konalo Triduum MM, po kterém se konala večerní mše svatá.   Hnutí MM založila koncem roku 1995 sestra Veronica Williams se svojí švagrovou Sandrou, kdy pocítily velkou potřebu modlit se více za svoje děti. Hnutí MM se velmi rychle rozšířilo, dnes již do 118 zemí světa. Posléze vznikla komunita Solace (Útěcha), která zahrnuje Modlitby matek, Modlitby otců a Děti víry. Triduum – Třídenní Triduum je pozvání z nebes si připomenout každého čtvrt roku velikonoční tajemství a prožít tento čas s Matkou Marií. Triduum nejsou jen tři hodiny, ale tři dny. V pátek začínáme modlitbami – třeba jen krátkými „ Pane Ježíši, smiluj se nad námi“a půstem – kdo může. Jsme pozvány činit pokání za naše hříchy, máme předložit Pánu všechno, co prožíváme - naše povinnosti, námahu jako oběť za naše hříchy, tedy za to, co jsem já sama udělala špatně. Prosit o odpuštění a lásku Boží.   Naše setkání se každý den skládalo z písní z Koinonia a modliteb k Duchu Svatému, modliteb za ochranu, sjednocení, odpuštění, čtení z Písma svatého a odevzdání.   V pátek jsme měly před odevzdáním pobožnost Křížové cesty. Pobožnost Tridua je vyvrcholením dne po níž bychom měly odcházet v tichosti do svých domovů a v duchu děkovat za Boží milosrdenství. Páteční pobožností maminky provázely Bohdanka a Stanislava.   V sobotu prosíme o milost odpuštění těm, kteří ublížili našim dětem. Celý den si připomínáme, že nám Ježíš odpustil mnohem víc, než co my máme odpustit druhým. Po dobu pobožnosti jsme se modlily před vystavenou Nejsvětější Svátostí oltářní. Sobotní pobožností maminky provázela Kristýnka.   V neděli je den radosti a chval. Měla by to pocítit celá naše rodina, aby i oni cítili, že máme v srdci radost a lásku. Také na nedělní pobožnosti jsme měly vystavenou Nejsvětější svátost oltářní. Nedělní pobožností maminky provázely Jany.   V přípravných modlitbách prosíme Pána o vedení Duchem Svatým a o zvolení symbolu na jednotlivé dny, který má být jednoduchý a pochopitelný pro každého, kdo na Triduum přijde.   V pátek jsme zvolily symbol holubice Ducha Svatého, kdy maminky odevzdávaly svá provinění v podobě zhasnuté svíce, kterou zapálily a rozsvítily tak působení Ducha Svatého.   V sobotu byl také symbol holubice, ke které se kladly ratolesti levandule, jako uzdravující bylinky a v neděli bylo symbolem srdce jako Nejsvětější Srdce Páně, na kterém byla naskládána malá srdíčka se Slovem Božím, které si maminky odnášely domů.   Pobožností Tridua se každý den zúčastnilo asi 30 maminek – tento počet se může zdát malý, ale když si uvědomíme, že se Triduum koná v tyto tři dny po celém světě - tak zjistíme, že se za naše děti modlí maminky z druhého konce světa, i v době, kdy my spíme. Naše modlitby jsou velikým darem z nebes a mají velikou moc. Jak píše naše koordinátorka Markétka: „ Maminky neváhejte pustit Boha do Vašich životů na první místo. Bude –li On ve Vás , může se ještě více skrze Vás dotýkat nejen Vaších dětí. Nezapomínejte, že Váš život je darem, skrze který máte vést druhé k radosti a obrácení.“   Do hnutí MM mne přivedlo před 3 lety právě Triduum, které se konalo také v našem kostele - v postní době. Prožívala jsem velmi těžké životní období a Bůh mi přichystal nádherné setkání. Ukázal cestu, kterou mám jít – odevzdanost, lásku, pokoru, očistění, které navodilo klid v duši. Pokorná, prosebná modlitba přináší ovoce. Po tři roky jsem Triduum nevynechala, je pro mě vždy duchovní obnovou. Tentokrát to bylo jiné, byla jsem pověřena vedením páteční pobožnosti spolu s Bohdankou. Trochu jsem měla obavy, abychom maminkám připravily pěkné setkání s Naším Pánem, ale obav mě zbavila modlitba s prosbou o vedení Duchem Svatým, kterou jsme se modlily po celou dobu příprav a také na každém setkání ve skupince MM. Jen hodinka, kterou pobožnost trvala byla krátká, ale naplněná přítomností Pána Ježíše.   Děkuji Pánu Bohu za vedení Duchem Svatým a krásné chvíle v Jeho přítomnosti. Mé díky má také zakladatelka Veronika, koordinátorka Markétka a bývalá koordinátorka Růženka, které vedené Duchem Svatým konají nádherné požehnané evangelizační dílo. Také děkuji za vstřícnost a pomoc při realizaci Tridua naším duchovním otcům, zvláště otci Petru Polívkovi, panu Kopeckému, hudebníkům a všem, kdo se na přípravě podíleli. Sv. Jan XXIII - Kde je vůle, tam je i cesta…
Ilustrace
3. 7. 2014
Kousíčky nebe se sv. Petrem a Pavlem
Boží království je už mezi námi, nevěříte? Tak si připomeňte, kolikrát vám bylo dobře a pociťovali jste „kousíčky nebe na zemi“. Kolikrát jste si povzdechli: „Tady bych chtěl být věčně…“ Takto jste si povzdechli i v neděli 29. června na slavnost svatých Petra a Pavla v našem kostele, když jste odpoledne při prohlídce varhan zasedli na kůru. Jsou totiž věci mezi nebem a zemí, které nelze vyjádřit slovy, které lze zažít a vtisknout si do srdce jako kousek prožitého ráje na zemi. Tak tomu bylo, když Vašek Trmač odkrýval tajemství varhan. Tak tomu bylo, když jste se z věže našeho kostela rozhlédli k dalekým obzorům, pronikala vás vůně větru a mrholení oblak. To se vám chtělo vystoupit ven a letět s anděly… Kam? Ale vraťme se na zem, kde ten sváteční den začal. Na bohoslužbu pro rodiny s dětmi (s poslední katechezí v tomto školním roce) přinesly děti spoustu obrázků, které nakreslily. Byly to obrázky pro otce Petra, kterému děti přály k svátku a zároveň děkovaly za celoroční práci pro ně. K přání se připojila i dvojice mladých za celou farnost. Katecheze probíhala u našeho hlavního oltářního obrazu, na kterém jsme pozorovali svatého Petra a Pavla. V obětním průvodu při dojemném podkresu varhan přinášely děti symbolické dary. Klíč původně obdržel svatý Petr, aby otevíral lidská srdce Bohu. My jsme prosili, abychom to také dokázali. Abychom se uměli na druhé usmát, říci dobré slovo ve vhodný okamžik, aby naše modlitba s lítostí byla vždy upřímná. Meč nám ve spojení se svatým Pavlem připomínal nejen jeho smrt, ale také jeho výmluvnost a horlivost v šíření Božího slova. I my jsme povoláni šířit Boží slovo. Prosili jsme o Ducha Svatého, abychom to svým každodenním všedním životem dokázali. Bibli přinášely děti jako dopis, jako aktuální slovo do každého okamžiku života. Prosili jsme, abychom uměli přijímat a využívat tento Boží dar. S batohem, jako symbolem prázdninového cestování, jsme odevzdávali a svěřovali Bohu všechny cesty a okamžiky prázdnin. S hořící svící děkovaly děti za otce Petra, který je po celý školní rok obětavě vedl. Prosili jsme, aby sám Pán odměnil jeho práci a úsilí. Děti přinášely ve spojení s prosbami i fotografii našeho papeže Františka, dále pak obrázky svatých Petra a Pavla a chléb s vínem. Na závěr jsme prosili za celou naši farní rodinu, aby tu měl každý své místo a aby nám bylo spolu dobře. A také po vzoru svatých Petra, Pavla a Panny Marie (na hlavním oltářním obraze) všichni přítomní odevzdávali Bohu své radosti i starosti a následující čas dovolených a prázdnin. Tak nás snad čekají další „kousíčky nebe na zemi“. Po bohoslužbě obdržely děti od otce Petra pěkné barevné záložky s vyobrazením svatých Petra a Pavla, s prázdninovým přáním a s citátem: „Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč.“ Fotky z bohoslužby 29.6.2014
Předchozí měsíc  Říjen 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová