ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Aktuality

Ilustrace
9. 9. 2017
Mise Tacepo 2017 - farní tábor
V sobotu 5. 8. 2017 jsme z Brna vyrazili na naši misi TACEPO. Tématem letošního tábora byla totiž TAjemná CEsta POuští. Vlakem z Brna jsme dojeli do Blatce a odtud jsme šli pěšky na faru v Charvátech, kde jsme se ubytovali. Odpoledne jsme batikovali šátky. Spousta dětí batikovala vůbec poprvé, a tak s napětím očekávali, jak to dopadne.  Než byly šátky hotové, objevili se na faře tajemní pomocníci, kteří dětem přislíbili ochranu na jejich cestě pouští. Byl to Šimon Petr, Matka Tereza, Augustin, Pina Suriano, Terezie Benedikta, Jiří, Maří Magdalena a Zdislava. S tajemnými pomocníky se děti ocitly v poušti, kde je překvapila písečná bouře. Proto si museli zavázat oči šátkem a poslepu se znovu najít. Další překážkou na cestě byly tekuté písky, kde děti hledaly kousky mapy. Večer jsme šli na mši svatou. Mši jsme slavili každý den, obvykle večer a otec Petr nám vždy při promluvě představil jednoho z tajemných pomocníků.  V neděli jsme vstávali až v osm, protože byla neděle. Dopoledne bylo věnováno přípravě na mši. Každý si vzal něco na starosti. Část dětí nacvičovala s Julčou písně, další pak s Majkou připravovali úkon kajícnosti a ti ostatní nacvičili se Slávkou ukazovací modlitbu Otče náš. Po mši jsme šli na oběd a odpoledne nás čekala cesta do pomerančovníkového háje. Jenže ten je vidět pouze za dobré skutky. Cesta byla namáhavá a příležitostí ke konání dobrých skutků tak bylo dost. Hned zpočátku děti ošetřovali Toma s Pájou, kteří dostali úpal a úžeh. Potom celou skupinu postihla malárie a malomocenství, odpadávali jim části těla, mnozí také oslepili, a tak si museli vzájemně pomáhat. V pondělí jsme si všichni sáhli na dno svých sil. Čekal nás přechod Kritickým pásmem. Bylo potřeba překonat pavučinu z provázků, proplazit se pod sítí a při hře na pastýře zahnat stádo ovcí do ohrady. Jenže pastýř byl němý a nemohl chodit. A ovce byly slepé a taky němé. Před začátkem hry si ale mohly ovce s pastýřem domluvit nějaké signály. I tak ale nejeden pastýř zažil při této hře opravdovou bezmoc. Odpoledne byly workshopy s tajemnými pomocníky. Byly to takové dílničky, kde si děti mohly něco vyrobit nebo něco zahrát. Sv. Jiří učil děti střílet z luku, s Matkou Terezou děti vyráběly květiny z ubrousku, u sv. Augustina se malovaly obrázky na zadané téma, např. namaluj hlad. Maří Magdalena hrála s dětmi hry, Šimon Petr skládal s dětmi lodičku z papíru, u sv. Terezie Benedikty se malovaly kříže, u Piny se vyráběl duchovní deník a u sv. Zdislavy zase růžence. Večerní program si pro ty mladší děti nachystali naši „náctiletí“. Každý si ale musel koupit vstupenku za ušetřené dináry (táborové peníze). Po několika zábavných hrách jsme se přesunuli na hostinu, abychom zakončili den v Zeleném údolí. Občerstvení bylo v ceně vstupenky a naše kuchařky připravili opravdu luxusní raut. A ten, kdo si zakoupil předem VIP vstupenku, dostal navíc i pohár. V úterý nás čekala dračí stezka. Děti museli překonat překážkovou dráhu a přenést 7 pomerančů a džbán vody, aniž by jim cokoli spadlo. Dál museli dát pozor na padající kamení (drželi v rukou padák, na kterém byl míč a ten jim nesměl spadnou na zem). A nakonec museli zabít draka. Složili si 3 kopí a těmi měli drakovi shodit jeho koruny. Odpoledne byly opět workshopy. Ve středu byl výlet na Svatý Kopeček. Jeli jsme vlakem z Blatce do Olomouce a potom MHD. Nejprve jsme měli mši svatou v bazilice. Svou vlastní mši. Nebyli jsme tam však úplně sami, spolu s námi ji slavili i ostatní poutníci, kteří tam v tu dobu zrovna byli. Obědvali jsme na louce pod bazilikou ve stínu stromů a pak jsme se přesunuli do zoo. Cestou jsme stihli i stánek se suvenýry a zmrzlinu. V zoo byl asi největší atrakcí výběh s kozami, kam se mohlo vcházet a krmit je a hladit. Tady vydržely děti asi nejdéle, takže pak bylo potřeba přidat trochu do kroku, abychom stihli autobus zpět. V noci přišla bouřka, ale do rána bylo po dešti, takže jsme mohli pokračovat v naší misi. Byl čtvrtek a nás čekal přechod přes Pustou pláň. Pustá pláň však po dešti trochu obrostla, neboť nás uvítal příjemný rybníček schovaný mezi stromy. V jeho okolí hledaly děti pracovní listy, nad kterými mohly přemýšlet o svém vztahu k ostatním lidem a k Bohu. Večer jsme se rozloučili s několika dětmi, které na táboře onemocněly, a pro které si přijeli rodiče. Potom jsme se vydali na stezku odvahy. Sotva jsme se vrátili ze stezky na faru, začala bouřka. Už zase. Abychom se dostali ke studni a k Pastýři, museli jsme v pátek nejdřív překonat propast. Děti postavili most ze židlí a museli pomocí něj překonat určenou vzdálenost. Háček byl v tom, že na židle přilepili izolepou kartičky se jmény svých nejbližších. Pokud některá kartička spadla, museli jít znovu. Za propastí následovala cesta z hvězdiček, kde se plnily různé úkoly. A nakonec jsme se dostali až k mostu, kde mohl každý nahlédnout do studny, aby se uviděl takový, jaký je. Ale Pastýř se neukázal. Tak jsme ho navštívili v jeho domě. Šli jsme společně do kostela, kde jsme mu zazpívali. Odpoledne jsme balily kufry a fotili se. Po večeři byl nástup. Tentokrát netradičně ve sklepě. Děti dostaly diplomy a každý si vybral malou odměnu. Nakonec jsme se přesunuli na slavnostní hostinu do jídelny. Zpestřením večera bylo taneční vystoupení vedoucích. V sobotu jsme si raději přivstali, abychom stihli všechno sbalit a uklidit. Z fary jsme odcházeli v 9 hodin. Do Brna jsme přijeli ve 13:00 a tábor jsme zakončili společnou mší u nás na Křenové. Petra Blaháková Jak vypadal program pro starší děti - mládež? Další momentky z tábora Jak vypadaly naše předchozí tábory? OPATOV 2016 MRÁKOTÍN 2015 LOVČICE 2014
Ilustrace
4. 6. 2017
Noční adorace pro mládež
Dne 12.5.2017 se v našem kostele uskutečnila „Noční adorace pro mládež“. Zahájili jsme ji večerní mší svatou, kterou jsme doprovázeli spolu s naším varhaníkem Vaškem písničkami z Koinonie. Po mši nám Slávka ukázala pár fotek z SDM (světových dnů mládeže) v Krakově a následně nás mile pozvala, abychom se k ní připojili na celostátní setkání mládeže v Olomouci (CSM). Pak už jsme zahájili dlouho očekávanou adoraci. Následně jsme se odebrali na připravený program na faru, zatímco se za nás za mládež farníci v kostele modlili. Tam už na nás čekala dobrá večeře, spousta zábavných her a aktivit. Například jsme si zahráli na pobřežní hlídku a žraloka, šestý smysl, a nebo jsme utíkali před bombou a chránil nás štít. K půlnoci jsme se ale zklidnili a diskutovali o heslu letošního CSM, a to: „NEBOJTE SE!“. Každý měl možnost sdílet se s námi o svých obavách a strachu. Po pěkném rozhovoru jsme šli do kostela chválit Boha. Naučili jsme se spoustu nových písniček a poznali, že Bůh se dá chválit mnoha způsoby. Každý měl možnost jít i spát, odchytnout si někoho z organizátorů a promluvit si s ním. Každý z nás měl možnost půlhodinové až hodinové osobní adorace v těsné blízkosti našeho milujícího Otce.  Ráno jsme adoraci zakončili modlitbou a snídaní. Čas, který jsme spolu strávili byl plný zábavy. Mohli jsme se navzájem lépe poznat a utvořit pevné společenství. Byli jsme smutní, že to tak rychle uteklo, ale těšíme se na další akci! Julie Konečná Pár záběrů ze setkání
Ilustrace
21. 5. 2017
Obnova svatého přijímání
Milí farníci! Blíží se první svaté přijímání našich dětí. Jde většinou o děti, které znáte ze spolča, z bohoslužeb pro rodiny s dětmi i z našich farních táborů. Věřím, že to bude veliký den nejen pro tyto děti a jejich rodiny, ale pro celou naši farnost. Můžeme si i položit otázky: Jak to bylo v den mého prvního svatého přijímání? Jak prožívám svaté přijímání dnes? Co to pro mě znamená, že mohu jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha? Vážím si toho? Je pro mě svaté přijímání i posilou v mých každodenních zápasech a při řešení složitých životních situací? Možná se někdy i přistihneme, že si svatého přijímání až zas tak moc nevážíme a že pro nás není úplně tím, čím by mohlo být. Nemohlo by být letos první svaté přijímání těchto dětí i obnovou svatého přijímání celé farnosti?  Takovou pro mě silnou chvílí je už příprava na mši svatou, kdy mohu vstoupit do kostela a vložit ještě neproměněnou hostii na patenu. Tím tam dávám sám sebe, i všechny své blízké, a někdy i ty, se kterými zrovna nejsem moc za dobře. Proč? Dávám to Pánu, aby to On při obětování proměnil a ve svatém přijímání to z jeho rukou přijímám zase zpátky. Přijímám sebe i ty druhé, přijímám Ježíše do svého nitra a chci, aby On byl s námi a s Ním i pokoj a radost mezi námi.  Vezměte to ode mě jako pozvání zapojit se a vkládat sám sebe na patenu a uvidíte zázraky. Je to dobrovolné. Ve svatostánku máme vždy dost už proměněných hostií, takže kdo si z jakýchkoliv důvodů hostii na patenu nestihne dát (nebo nebude chtít dávat), tak nemusí. Je to pouze nabídka a pozvání. Začínáme v neděli 11. června 2017 a od toho dne při všech nedělních bohoslužbách a ve všední dny při všech večerních bohoslužbách. o. Petr Polívka
Ilustrace
22. 4. 2017
Pojďme stavět mosty mezi sebou navzájem
Milí farníci! Když jsem hledal něco, co by nám dnes mohlo pomoci lépe pochopit a prožít tajemství zmrtvýchvstání v naší farnosti, vzpomněl jsem si na hru Jenga, kde se z 54 dřevěných kostek staví věž.   Když jsem kostky vysypal, připomnělo mně to hromadu dříví, která byla na jednom statku, který patřil jednomu z bratrů, kteří žili už skoro 40 let vedle sebe a nenašli byste mezi nimi žádný vážný problém. Obdělávali spolu pole. Půjčovali si nářadí. Dokonce se i dělili o úrodu a majetek. Jenže teď se mezi nimi objevil jeden vážný problém. Začal drobným nedorozuměním. Věc však narůstala a nakonec vyústila v hořkou výměnu slov, a pak následovaly týdny ticha.   U toho staršího bratra v těchto dnech někdo zaklepal. Byl to nějaký muž s truhlářským nářadím a hledal práci. Nabízel mu, že by mu mohl udělat nějaké drobné úpravy na statku.   Bratr se na chvíli zamyslel, a pak dostal nápad. Ukázal mu na statek svého bratra. Prozradil mu, že to je jeho bratr. Svěřil se truhláři, že mu bratr naschvál odvedl koryto potoka, tak, aby mezi jejich statky byla nějaká zátarasa. Chtěl ho totiž ještě více rozzlobit. Starší bratr se rozhodl ještě pro větší lotrovinu, chtěl před korytem postavit dvoumetrový plot. Utrousil přitom poznámku, že ho už nechce nikdy vidět. Truhláři ukázal na hromadu dříví, které ležela vedle stodoly. Truhlář přijal zakázku, sesbíral dříví a dal se do práce. Bratr se mezi tím ze statku vzdálil, a když se vrátil, nestačil se divit. Místo plotu, tam stál most. Šlo o jemnou práci s prkny a dokonale zapadala do okolí. V tomto okamžiku k němu po mostě přeběhl jeho mladší bratr, objal ho a říkal mu: "Ty jsi ale chlapík. Postavil jsi most po tom, co jsem ti řekl a udělal...!" Truhlář si už začal sbírat nářadí. Starší bratr chtěl, aby ještě zůstal, on se omluvil s tím, že ještě musí postavit mnoho mostů.  A to je moje přání pro naši farnost, pro naše rodiny, aby v nich a mezi nimi nebyly ploty, ale mosty, po kterých k sobě budeme moci přicházet, a věřím, že v některých situacích můžeme zažít i zmrtvýchvstání po drobných sporech a nedorozuměních, které se někdy i vlečou několik týdnů a možná i měsíců. Všichni jste zváni na faru stavět věž Jengu, je to nejen zábavná hra pro všechny generace, ale třeba i příležitost vytvořit mezi námi navzájem ještě více mostů. o. Petr Polívka
Předchozí měsíc  Říjen 2026  Následující měsíc
PO ÚT ST ČT PÁ SO NE
1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31

Jak pulsujeme ve farnosti Brno-Křenová